Česko mezi řádky: lvice Elsa, Opava, Afrika a Joy Adamsonová

Spousta lidí netuší, že Joy Adamsonová se narodila v Opavě v rodině sudetských Němců, a to 20. ledna 1910. Spisovatelka, malířka a ochránkyně zvířat, kterou po celém světě proslavily knížky o lvici Else, se původně jmenovala Friederike Victoria Gessnerová. Pocházela ze známé podnikatelské rodiny: její pradědeček Carl Weisshun vybudoval papírnu v Žimrovicích, jeho jméno dodnes připomíná unikátní Weisshuhnův kanál, papírenský náhon u Hradce nad Moravicí. V Opavě a v údolí řeky Moravice u Kružberku strávila malá Friederike dvanáct let, po rozvodu rodičů v roce 1922 se přestěhovala k babičce do Vídně. Dlouho nemohla najít své životní poslání a povolání. Vystudovala hru na klavír a zhruba do dvaceti let se vracela do rodného kraje; jezdila především do rodinné vily v osadě na Stoupách, která byla v místě dnešní Kružberské přehrady. Poté, co vilu zatopila voda, se už do českých zemí nevrátila.

V roce 1937 odjela společně s prvním manželem Viktorem von Klarvill do Afriky, a to kvůli hrozícímu válečnému konfliktu, protože její muž měl židovský původ. Už při plavbě na lodi se prý seznámila se švýcarským botanikem Peterem Ballym. Právě ten začal Friederice říkat Joy, radost, a také ji naučil znát africkou květenu. Joy začala kreslit a stala se z ní skvělá malířka: její rozsáhlý cyklus portrétů příslušníků keňských kmenů je vystavený v Keňském národním muzeu v Nairobi.

I přes několik rozchodů druhé manželství trvalo až do roku 1944, kdy se Joy seznámila s britským ochráncem přírody Georgem Adamsonem. Po boku známého strážce zvěře, který také patřil k zakladatelům moderních afrických národních parků, Joy dál malovala, a to nejenom přírodu, ale i zvířata a mizející africkou kulturu. Mimo jiné taky jako první žena pocházející z českých zemí vystoupila na Kilimandžáro a v roce 1956 začala pečoval o malou lví holčičku, kterou její muž George přinesl jednoho dne domů.

Život Joy Adamsonové se navždy změnil: kvůli špatně provedenému potratu nemohla mít děti, a možná proto se do malé lvice tak zamilovala. Dala jí jméno Elsa, pečlivě si zapisovala všechny poznatky o její výchově a shromažďovala také fotografie. Své deníky a bohatou fotodokumentaci později využila při psaní knížek. Ostatně její dům na břehu jezera Naivasha byl zvířecím sirotčincem. Kdekoli se objevilo osiřelé nebo nemocné zvíře, Joy se ho ujala. O lvici Else se rozepsala v knižní trilogii Born Free, Living Free a Forever Free, která v češtině vyšla souhrnně pod názvem Příběh lvice Elsy. Podle knížek bylo natočeno několik filmů a seriálů, například snímek Volání divočiny (Born Free, 1966), kde manžele Adamsonovy představovali Virginia McKennaová a Bill Travers. Film, který obletěl celý svět, získal dva Oscary za původní hudbu a za píseň Born Free.

Kromě Příběhu lvice Elsy v češtině vyšly také další knížky: Adamsonová v nich popisovala například soužití s levharticí Penny či gepardicí Pippou. Známá je i její autobiografie, která česky vyšla v roce 1984 pod názvem Volání divočiny. Její knížky byly přeloženy do desítek jazyků a dnes je zná celý svět.

Krutou ironií je, že i když manželé Adamsonovi dlouho pracovali s divokými šelmami, oba byli zavražděni lidmi. Joy zabil 3. ledna 1980 v keňské rezervaci Shaba její bývalý sluha, George byl zabit o devět let později při potyčce s pytláky. Stihl ještě napsat a vydat vydal knihu Můj život s Joy. Jejich životní osudy a natáčení známého filmu Volání divočiny popisuje dokument z roku 2011 Elsa – lvice, která změnila svět.

Elsa změnila i samotnou Joy. Opakovaně se nechala slyšet, že nejraději ve svém životě měla právě babičku a lvici Elsu. Podle svého přání nechala svůj popel rozprášit na hrobě milované lvice. Obě tak odpočívají na stejném místě v rezervaci Meru.