Česko mezi řádky: Fantazie bez hranic v českém sci-fi světě

S Kudy z nudy a seriálem Česko mezi řádky vás tentokrát pozveme na výlet po stopách české vědeckofantastické literatury – a je to podobně jako u Kosmonauta z Čech, Návštěvníků a další sci-fi českých filmů a seriálů výprava jako z jiné dimenze! Její autoři mají rádi vědu, ale ještě raději mají pochybnosti. České příběhy ze světa science fiction často balancují na hraně sarkasmu, filozofie a pořádné míry konspirační šťávy. Nejsou jen o budoucnosti, ale i o naší současnosti – jen z jiného úhlu. Autoři jako Karel Čapek, Josef Nesvadba nebo Ludvík Souček psali o robotech a cestování časem, ale taky o tom, co znamená být člověkem, jak snadno se dá zmanipulovat pravda nebo co se stane, když se svět a zažitý systém utrhnou ze řetězu.

I současná česká sci-fi literatura si často vystačí s málem. Zjistíte to sami, podobně jako to, že se mezi jejími řádky se ukrývá celý vesmír. Ale nebojte, s Kudy z nudy se ani v paralelních realitách neztratíte. A navíc vám poradíme, kde se do které knížky začíst, abyste si to fakt užili. Tak pojďme na to!
 

Sci-fi po Česku

Prý to začal už Komenský: fanoušci uměleckého žánru sci-fi (aneb SF, zkratky anglického science fiction) pokládají za rané fantaskní dílo Labyrint světa a ráj srdce od Jana Amose Komenského (1592–1670). V jednom z vrcholných děl barokní literatury se možná nesetkáte s kybernetikou, zato s podobenstvím, alegorií a cestou vnitřním vesmírem rozhodně. Duchovní sci-fi z dob, kdy se člověk bál víc pekla než robotů, Komenský sice dokončil už v roce 1623, ale desítky let se k ní vracel a doplňoval ji.

Další základní kameny české sci-fi položili v druhé polovině 19. století Karel Pleskač v románu Život na Měsíci, Jakub Arbes v romanetu Svatý Xaverius, a Svatopluk Čech v příbězích pana Broučka; svého nehrdinného hrdinu spisovatel v roce 1888 poslal na Měsíc a vzápětí do 15. století. Na ně pak navázali další, od Karla Čapka až po současné autory. Prozkoumejte s Kudy z nudy jejich povídky, romány a příběhy, které vás zavedou do jiných dimenzí.
 

Co číst, když milujete science fiction, aneb od Čapka po Nesvadbu

Vedle mnoha žánrů se Karel Čapek (1890–1938) věnoval i žánru science fiction. Bez Karla Čapka a jeho bratra Josefa Čapka by svět neznal slovo robot (uznejte sami, bez něj by to ve sci-fi prostě nebylo ono) a možná by se ani neptal, jestli umělá inteligence náhodou nemá duši. Čapek nevymýšlel vzdálené galaxie, jeho apokalypsy se rodily v laboratořích, kancelářích a lidské pýše.

Po dramatu R.U.R. (Rossum’s Universal Robots – Rossumovi Univerzální Roboti, 1920) mezi Čapkova klíčová díla sci-fi žánru patří „výbušný“ román Krakatit (1924) a román Válka s mloky. Když se v roce 1935 Čapek oženil se svou dlouholetou přítelkyní, herečkou Olgou Scheinpflugovou (1902–1968), dostali jako svatební dar doživotní právo žít v domě u rybníka Strž u Staré Huti nedaleko Dobříše. Právě tam dnes nahlédnete do Památníku Karla Čapka a jeho pracovny. Roboti se v ní sice nezrodili, ti už byli dávno na světě, ale s mloky je to jiná. Čapek svůj satirický sci-fi román napsal v roce 1935, poprvé vyšel na pokračování v Lidových novinách na přelomu roku 1935 a 1936.
 
Klasik novodobé české sci-fi je Ondřej Neff (*1945). Svou první sci-fi napsal v deseti letech, a celkem napsal přes sto knížek. V románu Tma zkoumá, co se stane, když civilizaci někdo vytáhne ze zásuvky – doslova. Všechny elektronické přístroje přestanou fungovat a lidstvo se ocitá zpátky ve středověku. Neffovy dystopie nejsou o raketách, ale o lidech, kteří si musí vystačit bez komfortu civilizace. A to v kulisách docela důvěrně známých. Tip Kudy z nudy: vydejte se na velké sídliště a hledejte panelákovou džungli, kde by se mohla klidně odehrát druhá vlna apokalypsy. A pátrejte po kontrastech: hypermoderní budovy vedle těch, které by při výpadku proudu zůstaly navěky temné.
 
Nejprodávanějším autorem současné literatury žánru sci-fi a fantasy je spisovatel Jiří Kulhánek (*1967). Je známý svou uzavřeností, tím, že nerad poskytuje rozhovory a prakticky vůbec nevystupuje na veřejnosti. Kulhánkovy romány Vládci strachu, Cesta krve a Divocí a zlí z 90. let se neproslavily jen tím, že srší nápady a mají spád, ale i paděláním. V antikvariátech se téměř nedají sehnat, pokaždé jdou na dračku a prodávají se za astronomické částky. Když se před časem v knižním second handu Knihobot objevilo několik desítek Kulhánkových starších a obtížně dostupných svazků, zjistilo se, že jde o padělky.
 
Mezi plodné autory tuzemské sci-fi patří Miroslav Žamboch (*1972). S Kulhánkem ho nespojuje jen sci-fi, ale také knížky nabité akci, humorem a sympatickými hrdiny. Nejpopulárnější knížky? Ty, ve kterých vystupuje postava Koniáše. Poprvé se představil ve sbírce povídek Poslední bere vše, přečíst si můžete ale i další knížky. Protože se stránkami Žamboch nešetří, i nadšení čtenáři si občas postěžují – například román Vlk samotář je prý „bichle, od které bolí ruce“.
 
Možná znáte román Cesta do středu Země. Napsal ho klasik žánru, francouzský spisovatel Jules Verne, a vypráví o třech odvážných mužích, kteří na Islandu přes kráter sopky podnikli cestu do nitra Země. Na něj navázal spisovatel Ludvík Souček (1926–1978), král české konspirační sci-fi, v románu Cesta slepých ptáků. Na jejích stránkách se po stopách staré expedice vydávají noví objevitelé a zkoumají záhadu radioaktivních ptáků bez očí. Druhý díl nazvaný Runa Rider pak prozrazuje, jak to všechno souvisí se zámořskými plavbami Vikingů. V Součkových světech nic není, jak vypadá, a všechno nějak souvisí s mimozemšťany, starými civilizacemi a utajenými vojenskými oblastmi. Jeho hrdinové bloudí mezi realitou a mýtem, a Součkovy knížky se tak nejlépe se čtou někde v lesích, kde kdysi stály radary. Tip Kudy z nudy? Brdy a okolí, Ralsko a Hradčany, tedy opomíjený ráj milovníků sci-fi, kde jsou bývalé vojenské základny, letiště, zaniklé obce a opuštěné bunkry. Místa, kde ticho není prázdné – jen dobře naslouchejte.
 
Nejvýznamnějším autorem vědeckofantastické literatury druhé poloviny 20. století byl vedle Ludvíka Součka lékař a spisovatel Josef Nesvadba (1926–2005). Jeho příběhy Tarzanova smrt, Einsteinův mozek nebo Výprava opačným směrem jsou plné ironie, etických otazníků a podivných vědeckých experimentů. Z reality stává labyrint a čas je jen další forma úniku. Praha v Nesvadbových knížkách není kulisa, je to bludiště myšlenek, absurdních situací a socialistických snů, co se rozplývají jak pára nad Vltavou. Kam vyrazit s Kudy z nudy? Kamkoliv, kde zažijete hlavní město jako zrcadlový svět – industriální Karlín, Invalidovna coby vědecký ústav, nebo opuštěná zákoutí Strahova. Urban sci-fi v reálném čase.
 

Další autoři a zajímavosti sci-fi

• Pandořina skříňka od Jaroslava Veise (*1946) není jen klasická dystopie – je to svět po kolapsu, kde přežívá jen technologie, která dokáže přelstít samu sebe. Veisův styl je přesný, věcný, novinářsky svěží, a jeho budoucnosti až nepříjemně uvěřitelné.
• Když už to vypadalo, že česká sci-fi upadá, přišel Jiří Walker Procházka (*1959) s Kenem Woodem, vesmírným westernem a kyberpunkem. Přečtěte si knížky jako Hvězdní honáci nebo Druhý krok nikam, a pochopíte. Za svá literární díla získal tři ocenění Akademie science fiction, fantasy a hororu i cenu Ludvíka Součka.
• Na pomezí sci-fi a fantasy se pohybuje Vilma Kadlečková (*1971) a sága Mycelium, fúze sci-fi a fantasy s pořádně hutnou mytologií a psychedelickými prvky. I když se část děje odehrává ve vzdálených civilizacích, Praha zůstává výchozím bodem – konkrétně její univerzity, výzkumné ústavy a knihovny.
• Petra Neomillnerová (*1970) a její Zaklínačka Lota je česká odpověď na Sapkowského. Lota se s ničím nemaže, chodí mezi světy, ale taky mezi vesnickými pověrami, lesními běsy a lidskou omezeností. Tahle fantasy má hodně blízko ke klasickým českým hororům – a také k podhorským oblastem a starým vsím, kde si každá chalupa nese nějaké tajemství. Nejlepší čítárna podle Kudy z nudy? Lesy, nejlépe temné, neprostupné a plné magie.
• Jana Rečková (1956–2018) bývá trochu opomíjená, ale kdo ji zná, ten ví. Fantasy příběhy s jemnými prvky hororu, kde realita prosakuje do jiných rovin. Někdy z cizí planety, jindy z našich luhů a hájů, třeba Údolí žalozpěvu nebo Kniha prokletých.
• Někteří z nás mají sci-fi v krvi už od dětství: stačí připomenout sérii oblíbených a úspěšných filmových grotesek s ústřední postavou Robotem Emilem z roku 1960. O něco mladší je Večerníček a Mach se Šebestovou, kteří se díky sluchátku dostali dál než sonda Voyager, nebo slavný vesmírný cestovatel Krtek. A nesmíme zapomenout na „paní Colombové českého sci-fi“, plyšáky Jů a Hele, jejichž existence možná nikdy nebyla řádně vysvětlena.

Víte, že Den sci-fi, který se slaví do roku, 2000 připadá na 2. ledna? To na počest slavného spisovatele Isaaca Asimova, který se narodil 2. ledna 1920. Od legendárních děl Karla Čapka až po současné autory a autorky, sci-fi u nás vždy poskytovalo útočiště pro odvážné myšlenky, hravost a specificky český humor.