Česko mezi řádky: Fantazie bez hranic v českém sci-fi světě

S Kudy z nudy a seriálem Česko mezi řádky vás tentokrát pozveme na výlet po stopách české vědeckofantastické literatury – a je to podobně jako u Kosmonauta z Čech, Návštěvníků a další sci-fi českých filmů a seriálů výprava jako z jiné dimenze! Její autoři mají rádi vědu, ale ještě raději mají pochybnosti. České příběhy ze světa science fiction často balancují na hraně sarkasmu, filozofie a pořádné míry konspirační šťávy. Nejsou jen o budoucnosti, ale i o naší současnosti – jen z jiného úhlu. Autoři jako Karel Čapek, Josef Nesvadba nebo Ludvík Souček psali o robotech a cestování časem, ale taky o tom, co znamená být člověkem, jak snadno se dá zmanipulovat pravda nebo co se stane, když se svět a zažitý systém utrhnou ze řetězu.

I současná česká sci-fi literatura si často vystačí s málem. Zjistíte to sami, podobně jako to, že se mezi jejími řádky se ukrývá celý vesmír. Ale nebojte, s Kudy z nudy se ani v paralelních realitách neztratíte. A navíc vám poradíme, kde se do které knížky začíst, abyste si to fakt užili. Tak pojďme na to!
 

Sci-fi po Česku

Prý to začal už Komenský: fanoušci uměleckého žánru sci-fi (aneb SF, zkratky anglického science fiction) pokládají za rané fantaskní dílo Labyrint světa a ráj srdce od Jana Amose Komenského (1592–1670). V jednom z vrcholných děl barokní literatury se možná nesetkáte s kybernetikou, zato s podobenstvím, alegorií a cestou vnitřním vesmírem rozhodně. Duchovní sci-fi z dob, kdy se člověk bál víc pekla než robotů, Komenský sice dokončil už v roce 1623, ale desítky let se k ní vracel a doplňoval ji.

Další základní kameny české sci-fi položili v druhé polovině 19. století Karel Pleskač v románu Život na Měsíci, Jakub Arbes v romanetu Svatý Xaverius, a Svatopluk Čech v příbězích pana Broučka; svého nehrdinného hrdinu spisovatel v roce 1888 poslal na Měsíc a vzápětí do 15. století. Na ně pak navázali další, od Karla Čapka až po současné autory. Prozkoumejte s Kudy z nudy jejich povídky, romány a příběhy, které vás zavedou do jiných dimenzí.
 

Co číst, když milujete science fiction, aneb od Čapka po Nesvadbu

Vedle mnoha žánrů se Karel Čapek (1890–1938) věnoval i žánru science fiction. Bez Karla Čapka a jeho bratra Josefa Čapka by svět neznal slovo robot (uznejte sami, bez něj by to ve sci-fi prostě nebylo ono) a možná by se ani neptal, jestli umělá inteligence náhodou nemá duši. Čapek nevymýšlel vzdálené galaxie, jeho apokalypsy se rodily v laboratořích, kancelářích a lidské pýše. Po dramatu R.U.R. (Rossum’s Universal Robots – Rossumovi Univerzální Roboti, 1920) mezi Čapkova klíčová díla sci-fi žánru patří „výbušný“ román Krakatit (1924) a román Válka s mloky. Když se v roce 1935 Čapek oženil se svou dlouholetou přítelkyní, herečkou Olgou Scheinpflugovou (1902–1968), dostali jako svatební dar doživotní právo žít v domě u rybníka Strž u Staré Huti nedaleko Dobříše. Právě tam dnes nahlédnete do Památníku Karla Čapka a jeho pracovny. Roboti se v ní sice nezrodili, ti už byli dávno na světě, ale s mloky je to jiná. Čapek svůj satirický sci-fi román napsal v roce 1935, poprvé vyšel na pokračování v Lidových novinách na přelomu roku 1935 a 1936.
 
Klasik novodobé české sci-fi je Ondřej Neff (*1945). Svou první sci-fi napsal v deseti letech, a celkem napsal přes sto knížek. V románu Tma zkoumá, co se stane, když civilizaci někdo vytáhne ze zásuvky – doslova. Všechny elektronické přístroje přestanou fungovat a lidstvo se ocitá zpátky ve středověku. Neffovy dystopie nejsou o raketách, ale o lidech, kteří si musí vystačit bez komfortu civilizace. A to v kulisách docela důvěrně známých. Tip Kudy z nudy: vydejte se na velké sídliště a hledejte panelákovou džungli, kde by se mohla klidně odehrát druhá vlna apokalypsy. A pátrejte po kontrastech: hypermoderní budovy vedle těch, které by při výpadku proudu zůstaly navěky temné.
 
Nejprodávanějším autorem současné literatury žánru sci-fi a fantasy je spisovatel Jiří Kulhánek (*1967). Je známý svou uzavřeností, tím, že nerad poskytuje rozhovory a prakticky vůbec nevystupuje na veřejnosti. Kulhánkovy romány Vládci strachu, Cesta krve a Divocí a zlí z 90. let se neproslavily jen tím, že srší nápady a mají spád, ale i paděláním. V antikvariátech se téměř nedají sehnat, pokaždé jdou na dračku a prodávají se za astronomické částky. Když se před časem v knižním second handu Knihobot objevilo několik desítek Kulhánkových starších a obtížně dostupných svazků, zjistilo se, že jde o padělky.
 
Mezi plodné autory tuzemské sci-fi patří Miroslav Žamboch (*1972). S Kulhánkem ho nespojuje jen sci-fi, ale také knížky nabité akci, humorem a sympatickými hrdiny. Nejpopulárnější knížky? Ty, ve kterých vystupuje postava Koniáše. Poprvé se představil ve sbírce povídek Poslední bere vše, přečíst si můžete ale i další knížky. Protože se stránkami Žamboch nešetří, i nadšení čtenáři si občas postěžují – například román Vlk samotář je prý „bichle, od které bolí ruce“.
 
Možná znáte román Cesta do středu Země. Napsal ho klasik žánru, francouzský spisovatel Jules Verne, a vypráví o třech odvážných mužích, kteří na Islandu přes kráter sopky podnikli cestu do nitra Země. Na něj navázal spisovatel Ludvík Souček (1926–1978), král české konspirační sci-fi, v románu Cesta slepých ptáků. Na jejích stránkách se po stopách staré expedice vydávají noví objevitelé a zkoumají záhadu radioaktivních ptáků bez očí. Druhý díl nazvaný Runa Rider pak prozrazuje, jak to všechno souvisí se zámořskými plavbami Vikingů. V Součkových světech nic není, jak vypadá, a všechno nějak souvisí s mimozemšťany, starými civilizacemi a utajenými vojenskými oblastmi. Jeho hrdinové bloudí mezi realitou a mýtem, a Součkovy knížky se tak nejlépe se čtou někde v lesích, kde kdysi stály radary. Tip Kudy z nudy? Brdy a okolí, Ralsko a Hradčany, tedy opomíjený ráj milovníků sci-fi, kde jsou bývalé vojenské základny, letiště, zaniklé obce a opuštěné bunkry. Místa, kde ticho není prázdné – jen dobře naslouchejte.
 
Nejvýznamnějším autorem vědeckofantastické literatury druhé poloviny 20. století byl vedle Ludvíka Součka lékař a spisovatel Josef Nesvadba (1926–2005). Jeho příběhy Tarzanova smrt, Einsteinův mozek nebo Výprava opačným směrem jsou plné ironie, etických otazníků a podivných vědeckých experimentů. Z reality stává labyrint a čas je jen další forma úniku. Praha v Nesvadbových knížkách není kulisa, je to bludiště myšlenek, absurdních situací a socialistických snů, co se rozplývají jak pára nad Vltavou. Kam vyrazit s Kudy z nudy? Kamkoliv, kde zažijete hlavní město jako zrcadlový svět – industriální Karlín, Invalidovna coby vědecký ústav, nebo opuštěná zákoutí Strahova. Urban sci-fi v reálném čase.
 

Další autoři a zajímavosti sci-fi

• Pandořina skříňka od Jaroslava Veise (*1946) není jen klasická dystopie – je to svět po kolapsu, kde přežívá jen technologie, která dokáže přelstít samu sebe. Veisův styl je přesný, věcný, novinářsky svěží, a jeho budoucnosti až nepříjemně uvěřitelné.
• Když už to vypadalo, že česká sci-fi upadá, přišel Jiří Walker Procházka (*1959) s Kenem Woodem, vesmírným westernem a kyberpunkem. Přečtěte si knížky jako Hvězdní honáci nebo Druhý krok nikam, a pochopíte. Za svá literární díla získal tři ocenění Akademie science fiction, fantasy a hororu i cenu Ludvíka Součka.
• Na pomezí sci-fi a fantasy se pohybuje Vilma Kadlečková (*1971) a sága Mycelium, fúze sci-fi a fantasy s pořádně hutnou mytologií a psychedelickými prvky. I když se část děje odehrává ve vzdálených civilizacích, Praha zůstává výchozím bodem – konkrétně její univerzity, výzkumné ústavy a knihovny.
• Petra Neomillnerová (*1970) a její Zaklínačka Lota je česká odpověď na Sapkowského. Lota se s ničím nemaže, chodí mezi světy, ale taky mezi vesnickými pověrami, lesními běsy a lidskou omezeností. Tahle fantasy má hodně blízko ke klasickým českým hororům – a také k podhorským oblastem a starým vsím, kde si každá chalupa nese nějaké tajemství. Nejlepší čítárna podle Kudy z nudy? Lesy, nejlépe temné, neprostupné a plné magie.
• Jana Rečková (1956–2018) bývá trochu opomíjená, ale kdo ji zná, ten ví. Fantasy příběhy s jemnými prvky hororu, kde realita prosakuje do jiných rovin. Někdy z cizí planety, jindy z našich luhů a hájů, třeba Údolí žalozpěvu nebo Kniha prokletých.
• Někteří z nás mají sci-fi v krvi už od dětství: stačí připomenout sérii oblíbených a úspěšných filmových grotesek s ústřední postavou Robotem Emilem z roku 1960. O něco mladší je Večerníček a Mach se Šebestovou, kteří se díky sluchátku dostali dál než sonda Voyager, nebo slavný vesmírný cestovatel Krtek. A nesmíme zapomenout na „paní Colombové českého sci-fi“, plyšáky Jů a Hele, jejichž existence možná nikdy nebyla řádně vysvětlena.

Víte, že Den sci-fi, který se slaví do roku, 2000 připadá na 2. ledna? To na počest slavného spisovatele Isaaca Asimova, který se narodil 2. ledna 1920.