Česko mezi řádky: Eduard Štorch, Lovci mamutů a cesta do pravěku

Vydejte se s Kudy z nudy po stopách románu, který už více než sto let dokazuje, že historie může být napínavější než kdejaký dobrodružný bestseller. Eduard Štorch nebyl jen spisovatel. Byl učitel, milovník archeologie a člověk, který chtěl dětem ukázat minulost tak, aby ji dokázaly prožít. Jeho nejslavnější kniha Lovci mamutů se odehrává v krajině, kterou můžeme navštívit i dnes – od Dolních Věstonic přes Moravský kras až po pražskou Libeň. V seriálu Česko mezi řádky se proto vydáme po stopách románu, skutečných archeologických nalezišť i míst spojených se samotným Eduardem Štorchem.
 

Lovci mamutů: dobrodružství, které začalo u Dolních Věstonic

Když Eduard Štorch začal psát příběh o pravěkých lovcích, nechtěl vytvořit pohádku ani dobrodružství bez opory ve skutečnosti. Naopak. Vycházel z archeologických nálezů a poznatků své doby, a snažil se čtenářům přiblížit život lidí ve starší době kamenné co nejvěrněji. První verze příběhu vyšla už roku 1907 pod názvem Člověk diluviální, definitivní podobu pak Lovci mamutů získali ve vydání z roku 1937.


 
Hlavními hrdiny jsou chlapci Kopčem a Veverčák, kteří se ve věstonické tlupě učí lovit, přežít a postupně dospívat. Jejich svět je drsný a nebezpečný, ale zároveň plný soudržnosti, odvahy a objevování. Štorch ukazuje pravěk jako dobu, kdy lidé museli každý den bojovat o přežití, ale zároveň se učili spolupracovat, vytvářet společenství a rozvíjet dovednosti, které změnily lidské dějiny.
 

Od Věstonické venuše k Bílé skále v Libni

Jedním z důvodů, proč Lovci mamutů dodnes patří k oblíbeným knížkám, je jejich pevné ukotvení v konkrétní krajině. Příběh začíná na jižní Moravě pod Pálavou v okolí dnešních Dolních Věstonic. Na pravěkých sídlištích mezi Dolními Věstonicemi a Pavlovem archeologové před více než sto lety objevili slavnou Věstonickou venuši i řadu dalších nálezů z období lovců mamutů.


 
Odtud se tlupa vydává na dlouhou cestu napříč Moravou. Zastaví se v Moravském krasu, v okolí propasti Macocha a jeskyně Pekárna, putuje přes Předmostí u Přerova a nakonec dorazí až na území dnešní Prahy. Závěr příběhu se odehrává na Bílé skále v Libni, jednom z míst, která Eduard Štorch dobře znal ze svých archeologických výzkumů.
 
Právě proto můžete dobrodružný román využít jako neobvyklý cestovatelský bedekr. Málokterá česká kniha umožňuje sledovat trasu svých hrdinů tak přesně a zároveň tak působivě.
 

Kopčem, Veverčák a Mamutík: hrdinové několika generací

Každá generace má své literární hrdiny. Pro české čtenáře 20. století to byli mimo jiné právě Kopčem a Veverčák, jejich kamarádky Žabka a Kukačka, statečný náčelník Mamutík a další členové tlupy, od Huňáče, Sovy a Zajíce až po Vlčího drápa.
 
Štorch dokázal vytvořit postavy, které působí živě i po více než sto letech. Děti v nich nacházely dobrodruhy, dospělí zase příběhy o odvaze, přátelství a odpovědnosti. Není náhodou, že se Lovci mamutů stali jednou z nejčtenějších českých knih pro mládež a dodnes patří k titulům, které si rodiče a prarodiče předávají mezi generacemi.
 
Velkou zásluhu na tom mají také ilustrace Zdeňka Buriana. Právě jeho mamuti, nosorožci, jeskyně a lovci dali pravěku podobu, kterou si mnoho Čechů vybaví dodnes jako první, když se řekne pravěk.
 

Eduard Štorch: učitel, který chtěl dětem ukázat minulost na vlastní oči

Eduard Štorch byl přesvědčený, že děti se nejlépe učí vlastní zkušeností. Nestačilo mu vyprávět o historii ve školní lavici. Zakládal školu v přírodě, organizoval pobyty venku, podporoval sport i skautské ideály a snažil se propojit vzdělávání se skutečným životem.
 
Jeho slavná Dětská farma v Libni byla na svou dobu mimořádně moderním projektem. Děti zde pracovaly, hrály si, poznávaly přírodu a učily se spolupráci. Štorch věřil, že právě kontakt s krajinou a vlastní zkušenost pomáhají člověku pochopit svět mnohem lépe než memorování pouhých faktů.
 
Stejný princip najdeme i v jeho knihách. Pravěk v nich není soupisem dat a archeologických nálezů, ale živým světem, který můžeme prožít společně s jeho hrdiny.
 

Lobeč, Ostroměř a místa, kde Eduard Štorch žije dodnes

Kdo chce poznat autora Lovců mamutů blíž, měl by zamířit do Lobče na Mělnicku. Právě sem Štorch pravidelně jezdil, zdejší krajina inspirovala některé jeho knihy a v Lobči také našel místo posledního odpočinku. Nachází se tu Muzeum Eduarda Štorcha, které připomíná jeho život, archeologické zájmy i literární tvorbu.
 
Další zastavení nabízí Ostroměř, Štorchovo rodiště. Zdejší Muzeum Eduarda Štorcha a Karla Zemana propojuje dva muže, kteří dokázali českým dětem otevřít dveře do světa fantazie, dobrodružství a historie.
 
Když dnes čteme Lovce mamutů, nevracíme se jen do pravěku. Vracíme se také k době, kdy literatura dokázala probudit zvědavost, chuť objevovat a radost z poznávání. A právě proto patří Eduard Štorch mezi autory, jejichž knihy nestárnou.
 
Vydejte se s Kudy z nudy a seriálem Česko mezi řádky po stopách Kopčema, Mamutíka a jejich druhů. Lovci mamutů nejsou jen příběhem o lovu a přežití. Jsou také cestou napříč českou krajinou dávno před vznikem českého státu. Když dnes stojíte pod Pálavou, v Moravském krasu nebo na Bílé skále v pražské Libni, díváte se na místa, kde Eduard Štorch nechal ožít pravěk, a kde se fantazie potkává s archeologií. Právě proto spousta z nás zná pravěk ve „štorchovsko-burianovské“ podobě: ne proto, že bychom ho nejdřív viděli v muzeích, ale protože jsme se s ním poprvé potkali v knížkách. Cesta, která začala před desítkami tisíc let, tak dokáže oslovit i dnešní čtenáře.