Když je zima, kdekdo si rád nasadí čepici. Anebo raději sáhnete po baretu, čelence, klobouku, cylindru či po buřince? Nekonečný příběh pokrývek hlav rozmanitých barev a střihů píše už řadu generací novojičínský Tonak – TOvárna NA Klobouky. Navíc ve městě na vás čekají dvě celoročně otevřené atraktivní kloboučnické expozice. Vyzkoušejte, co bude slušet právě vám!
Ano, skutečně je to takhle jednoduché:
TONAK je zkratka továrny na klobouky, kterou v
Novém Jičíně založil
Jan Nepomuk Hückel již v roce 1799. Tradice kloboučnického řemesla na Novojičínsku jsou ale mnohem staršího data, klobouky se tu vyráběly už v roce 1630 (a možná ještě mnohem dřív). Když koncem 18. století vznikla
první manufaktura, její výrobky si záhy našly cestu do všech koutů světa. Na slavnou éru firem Johann Hückel’s Söhne, Anton Peschel či Bratři Böhmové navázal současný Tonak.
Fezy a buřinky
Pod značkou
Tonak se spojily dvě konkurenční firmy: novojičínská fabrika a
Fezko Strakonice, proslavená výrobou fezů a pletených baretů a čepic. Společně se řadí mezi tři největší světové kloboučnické firmy, ostatně do zahraničí míří
osmdesát procent všech výrobků. V
Novém Jičíně se vyrábějí například
židovské klobouky pro Ameriku a Izrael,
fezy pro muslimské země,
plstěné klobouky pro Japonsko nebo
černé buřinky pro indiánky v Peru a Bolívii. Šijí se tu také barety a brigadýrky pro pošťáky, čepice pro armádu, policii, vězeňskou službu i pro hasiče.
Značka má vlastní návštěvnické centrum: najdete je přímo v
centru novojičínské památkové rezervace na nároží Masarykova náměstí v
Laudonově domě.
Příběh Laudonova domu
Dům U Laudona sloužil jako zájezdní hostinec. Na jaře 1790 sem konflikt s Pruskem zavedl jednoho z největších vojevůdců 18. století,
generála Ernsta Gideona von Laudona. Dobové zprávy říkají, že čtyřiasedmdesátiletý muž si získal náklonnost místních obyvatel, s nimiž si zasoutěžil ve střelbě. Druhý pobyt téhož roku na přelomu června a července se mu však stal osudným. Laudon onemocněl těžkým zápalem plic a 14. července zemřel. Na památku geniálního stratéga a obávaného protivníka, jehož jméno inspirovalo dodnes známou kletbu „himmellaudon“, dům nese jeho jméno.
Dnes si tu prohlédnete
expozici věnovanou slavnému generálovi včetně
dioramatu bitvy u Domašova s více než pěti sty cínovými vojáčky, u repliky děla si vyzkoušíte dovednosti dělostřelců a zahrát si můžete i
zábavnou kvízovou hru Laudoncaching.
Město klobouků
Protože ale jste v
Novém Jičíně, tím hlavním v Laudonově domě pro vás bude
Návštěvnické centrum Nový Jičín – město klobouků. Najdete tu
kavárnu,
podnikovou prodejnu Tonaku a hlavně
interaktivní expozici se spoustou lákadel. Seznámíte se s technologií výroby klobouků, s jejich tvarováním a lisováním. Spoustu zábavy si užijete v
ateliéru, kde dostanete balíček se zmenšeným polotovarem a zdobením, ze kterého si vytvoříte
originální suvenýr. Pro děti tu mají
hrací koutek, pro skutečné milovníky pokrývek hlavy
zkoušírnu. V ní objevíte množství různých klobouků, čepic i doplňků k libovolnému zkoušení a vybírání nejslušivějšího modelu. Fotografii pak můžete přes webkamerový program poslat dál do světa.
Nechte na hlavě!
Právě tak se jmenuje
stálá expozice klobouků v novojičínském Žerotínském zámku. Stovky různorodých pokrývek hlavy se tu představují samostatně i ve scénách, nechybí ani
kloboučnický krám, prvorepubliková cukrárna nebo
původní kloboučnická dílna se vzorkovníky, formami a dalším náčiním. Raritou je
sbírka klobouků a čepic, které nosily různé významné osobnosti; v Muzeu Novojičínska mají například klobouky Františka Palackého, následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este, prvního prezidenta Československé republiky Tomáše Garrigue Masaryka, Jana Nerudy i manšestrový klobouček Emila Zátopka. I tady můžete zkoušet dle libosti: v
dobovém fotoateliéru se můžete nechat vyfotografovat ve vlastním nebo zapůjčeném klobouku.