Daří se jim i dnes, a tak se
Vizovice honosí titulem
hlavní město slivovice. Zastavte se v
Návštěvnickém centru, kde vás přivítá typická vůně ovoce zrajícího v nerezových tancích a interiér upravený ve stylu 30. let minulého století, kdy firmu vlastnil
Rudolf Jelínek. Společnost pořádá exkurze a ochutnávky, najdete tu také
podnikovou prodejnu s nabídkou tradičních i méně tradičních destilátů a
Jelínkovu koštovnu, tedy sál pro pořádání firemních, soukromých a společenských akcí. Tím to ale nekončí: v roce 2019 otevřela
společnost Rudolf Jelínek v
Praze na
Malé Straně interaktivní
Muzeum slivovice s další podnikovou prodejnou. Třetí prodejnu a degustační bar pak najdete na
Slovensku ve
Starém Smokovci ve
Vysokých Tatrách.
Švestky, Vizovice a rod Jelínků
Švestky a
Vizovice patří k sobě: palírny tu vznikaly už v 16. století, ale švestky se hlavně sušily a vyvážely do světa. Čáru přes rozpočet udělala místnímu podnikání rakousko-uherská okupace Bosny, po níž trh zaplavily levnější bosenské švestky. Ve Vizovicích se proto vrátili k pálení švestek.
Lihovarnictví a výroba destilátů patřila za Rakouska-Uherska k úspěšně se rozvíjejícím průmyslovým odvětvím. Mezi výrobci byla velká konkurence, prim ale hráli židovští podnikatelé. Také v rodině Jelínkových mělo pálení kořalky dlouholetou tradici. Úspěšnou výrobnu lihových nápojů a sklad lihovin a borůvkového vína provozoval ve
Vizovicích už
Zikmund Jelínek (1857–1936) s manželkou
Bertou (1861–1914). Když v šedesáti letech odešel na odpočinek, přenechal řízení svým synům
Rudolfovi (20. června 1892 Vizovice – 29. září 1944 Osvětim) a
Vladimírovi. Po dvou letech bratři koupili
Rolnický závod ovocnářský (Razov), který měl ze všech místních pálenic nejvýhodnější polohu blízko železnice, a firmě se tak otevřela cesta rychlejšího rozvoje. Od roku 1926 začal každý z bratrů podnikat samostatně. Vladimír pokračoval na původním místě pod původním názvem, Rudolf Jelínek si ponechal Razov.
Košer slivovice a borovička od Rudolfa Jelínka
V roce 1934 začal pod značkou
Rudolf Jelínek vyrábět košer slivovici a košer borovičku. Při výrobě používal jen takové suroviny a postupy, které byly v souladu s pravidly ortodoxní židovské víry. Valná část výroby byla určena pro náročné zámořské trhy a zejména pro Spojené státy, kde se po letech prohibice v roce 1933 podařilo obnovit legální trh s alkoholem. Kromě košer destilátů patřil do výrobního sortimentu Rudolfa Jelínka také koňak, jablkovice a mlátovice. Díky použití nejlepších surovin se jeho výrobky svou kvalitou proslavily po celém světě a před druhou světovou válkou se Rudolf Jelínek stal druhým největším vývozcem ušlechtilých destilátů do USA.
Ránou do vazu byla pro vizovický podnik druhá světová válka. Rudolf Jelínek s manželkou Irenou byli v roce 1943 transportováni do
Terezína a v roce 1944 do Osvětimi, kde zahynuli. Ze 72 Židů, kteří ve
Vizovicích žili před druhou světovou válkou, se jich domů vrátilo šest. Mezi nimi byli i dva Jelínkovi synové, Zdeněk a Jiří, nicméně podnik záhy čekalo znárodnění a podobný osud jako řady jiných soukromých firem. V roce 1946 Zdeněk Jelínek v pětadvaceti letech zemřel na následky válečných útrap, Jiří se po několika letech s manželkou a malou dcerou legálně vystěhovali do Izraele. Ještě před odjezdem zřejmě z donucení na stát převedl ochranné známky, licence a patenty.
Návštěva ve Vizovicích: prohlídky sadů a exkurze do výrobních prostor
Konec
rodu Jelínků ve
Vizovicích neznamenal konec firmy. Za minulého režimu byla výroba začleněna do národního podniku
Moravské lihovary a octárny Brno, později se stala součástí podniku
Slovácké konzervárny. I pod hlavičkou národního podniku pokračovala výroba vysoce kvalitních destilátů určených zejména pro export. Na výrobu košer produktů, nadále vyvážených do Spojených států, do Vizovic jezdil dohlížet
rabín Eliáš Katz z Bratislavy.
Po sametové revoluci a následné privatizaci se podnik dostal do hluboké ztráty. Situaci v roce 1998 změnil ekonom
Pavel Dvořáček, který stojí v čele
společnosti Rudolf Jelínek dodnes. Z původního záměru palírnu částečně restrukturalizovat, vylepšit a po několika letech se ziskem prodat novému investorovi, nakonec sešlo. Podnik zůstal v českých rukou, postupně začal kupovat pozemky a zakládat ovocné sady.
V průběhu dalších let se
společnost Rudolf Jelínek rozrostla dokonce až do Latinské Ameriky: má švestkové sady na Moravě, z nichž vyrábí odrůdovou
Vizovickou slivovici, švestkové sady v Bulharsku, meruňkové sady pod
Pálavou, hruškové v Chile a třešňové v
Chřibech. Do těch domácích se můžete vypravit na
prohlídku, podobně jako do
výrobních prostor společnosti ve Vizovicích.
Zajímavosti ze světa slivovice a společnosti Rudolf Jelínek
V roce 2008 palírna uvedla na trh Vizovickou zlatou slivovici, která vzniká z nejlepších odrůd daného ročníku a dozrává na sušených švestkách.- K dalším novinkám patří vedle investic do rekonstrukce závodu a moderních technologií otevření Návštěvnického centra ve Vizovicích a Muzea slivovice na Malé Straně v Praze. Muzeum najdete v domě U Bílé botky, U Bílé kuželky či U Bílé číše, v ulici U Lužického semináře, kde desítky let žila herečka Slávka Budínová.
- Ke 100. výročí samostatné republiky a také k výročí založení pálenice na Razově firma připravila limitované edice starších ročníků slivovice, balené v karafách od karlovarské sklářské společnosti Moser.
- Osudy židovské rodiny palírníků Jelínků připomíná expozice v krnovské synagoze a také inscenace Trnky a hvězdy v Městském divadle ve Zlíně. Autorem hry je Martin Františák, dramatik, básník, a přední český režisér, rodák z Valašského Meziříčí.
- Přímo v areálu firmy Rudolf Jelínek ve Vizovicích se tradičně v létě konají festivaly Masters of Rock a Vizovické Trnkobraní, které patří k největším hudebním událostem ve Zlínském kraji.