!

Upozornění: Vzhledem k aktuálním vládním opatřením jsou akce a provoz turistických cílů omezeny. Doporučujeme před vlastní návštěvou ověření u organizátora.

Úvod > Aktuality > České značky a Czech Blades: ostře nabroušené čepelky z Jevíčka
České značky a Czech Blades: ostře nabroušené čepelky z Jevíčka
"> "> "> "> "> "> ">
Životní styl

České značky a Czech Blades: ostře nabroušené čepelky z Jevíčka

  • Vydáno28. dubna 2021
Dějištěm výstav o historii a současnosti výroby čepelek nemůže být jiné město než Jevíčko. Právě tady v polovině 20. století vznikl závod Diu, monopolní výrobce čepelek v poválečném Československu. Unikátní žiletkárna existuje dodnes: jmenuje se Czech Blades (v překladu „české čepelky“) a patří k předním světovým výrobcům čepelek z nerezové a uhlíkové oceli.
Přestože se lidé holili už v pravěku a starověku, holicí strojky se začaly ve velkém vyrábět až na přelomu 19. a 20. století. Za vynálezce žiletek považujeme muže jménem King Camp Gillette: ten si nechal patentovat holicí strojek a založil továrnu na výrobu žiletek, The Gillette Company. Ve skutečnosti jen zdokonalil něco, co se v Evropě objevilo už koncem 18. století: francouzský nožíř Jean Jaques Perret tehdy prý jako první opatřil břitvu zvláštním chráničem. Přesto žiletky nesou jméno po panu Gillettovi a nezdá se, že by se na tom mělo něco změnit.
 

Čepelky z Jevíčka

Protože pro Gillette v roce 1921 skončilo výhradní právo na výrobu a distribuci čepelek, za první republiky se do výroby žádaných předmětů denní potřeby pustila spousta firem. Podle Lexikonu československých čepelkových obalů to byly například firmy RIVO a AVOT v Opavě a DIU v Horním Slavkově, ESKU v Kundraticích, OXO v Brně, EPAL v Mikulovicích, a další větší i menší továrničky v Praze, Mohelnici, Ostravě, Jirkově nebo v Sedlčanech. Každá měla poměrně široký sortiment a zásobovala jím především domácí trh.

Protože většina majitelů výroben čepelek byla německé národnosti, po válce je čekalo vyvlastnění. Po znárodnění a sloučení firem malých živnostníků byla výroba čepelek v letech 1948–1950 organizačně a později i fyzicky přenesena do Jevíčka, do nového závodu Diu, který se stal monopolním výrobcem čepelek v poválečném Československu. Jedinou výjimkou bylo období 50. let, kdy se čepelky krátce vyráběly i v Kovodružstvu v Sedlčanech a v závodě SONAP Chrudim.
 

Čepelky pro Afriku

V roce 1966 přišla na trh nová holicí čepelka z nerezavějící ocele se speciální úpravou ostří, která kvalitou několikanásobně předčila čepelky vyráběné klasickým způsobem z uhlíkové oceli. Právě ale ve výrobě těch uhlíkatých je společnost Czech Blades dokonce největší na světě.

Výroba uhlíkatých čepelek se za poslední desetiletí příliš nezměnila, měnili se ovšem majitelé bývalého podniku v Jevíčku. Národní podnik Diu, později pojmenovaný Astra Diu, v roce 1993 zprivatizovali tehdejší manažeři a po třech letech jej prodali společnosti Gillette.

Americké firmě ale šlo spíš o ochranné známky proslavené po celém světě, takže provozy sice modernizovala, ale po několika letech je včetně výroby známých žiletek Astra přesunula do Petrohradu. Vzápětí továrnu v Jevíčku nabídla k prodeji. V roce 2005 ji koupili dva kamarádi a bývalí spolužáci z vysoké školy, Milan Máša a Marian Michlíček. Jak uvedli pro magazín Forbes, jejich cílem je nést tradici, firmu pod novodobým názvem Czech Blades stále vylepšovat a kdyby se nedařilo, tak ji aspoň nepokazit.
 

Sokol a Tiger: univerzální čepelky pro Afriku

Sázka na starší, ale tradiční produkt se vyplatila. Pod novým vedením se Czech Blades stal jedním z největších světových výrobců holicích čepelek z uhlíkové oceli. V Jevíčku jde o jednu z největších firem, zaměstnává zhruba 200 lidí a obrat se pohybuje kolem 350 milionů korun.

Trh s uhlíkatými čepelkami už dvacet let roste, Czech Blades jich ročně do celého světa vyveze zhruba miliardu a prodává je pod tradičními značkami. V západní Africe je populární Tiger, ve východní části zase Sokol. Žiletky z Jevíčka se prodávají i pod značkami Tatra, Leon a Luxor. V západní Africe jsou prý čepelky značky Tiger proslulé podobně jako třeba Coca-Cola. Není divu, jsou silnější, ostřejší, levnější a lépe se drží v prstech než nerezové žiletky. V Africe slouží čepelky z Jevíčka jako univerzální nástroj: lidé se s nimi holí, řežou vlasy, nehty i tvrdou kůži z pat, používají je v domácnosti, ve zdravotnictví i v průmyslové výrobě.
 

Desetkrát o žiletkách a čepelkách

  • Jak se žiletky vyrábí? Z Koreje, Tchaj-wanu, Japonska, Rakouska či Německa se dovážejí kotouče ocelových pásků s šířkou 22 milimetrů a tloušťkou 0,1 nebo 0,13 milimetrů.
  • Na pásy se nejprve vylisují tvary žiletek včetně děr, které se liší podle značky. V kalicích pecích se pak materiál kalí a popouští, aby získal požadovanou tvrdost.
  • Během kalení je nutné pásovinu opakovaně zahřát na vysoké teploty (až 1100 °C) a vzápětí prudce zchladit.
  • Po zakalení se pásy rozlámou na jednotlivé čepelky, ty se potisknou a následně několikrát brousí: nahrubo magnezitovými kameny, jemněji pomocí bakelitových kotoučů, a nakonec hovězími kůžemi.
  • Typické modré zbarvení čepelkám dává destilovaná voda, kapaná do tavicí komory, kyselina je naopak zbarví do stříbrna.
  • Nabroušené nerezové čepelky čekají na zušlechtění platinou, chromem a PTFE vrstvou.
  • Kromě čepelek z uhlíkové oceli se v Jevíčku vyrábějí i průmyslové čepelky pro řezání rozmanitých materiálů, ale třeba i na krájení bramborových lupínků.
  • Vraťme se na samotný začátek: v prvním roce prodala firma Gillette jen 90 strojků a 14 tuctů čepelek, už v následujícím roce to ale bylo přes 90 tisíc strojků a deset tisíc tuctů čepelek.
  • První čepelky se podobaly těm dnešním: měly zaoblený tvar s ostřím na obou stranách a s třemi otvory pro uchycení do strojku.
  • Už v roce 1905 otevřela firma Gillette první zahraniční filiálku v Londýně a po ní následovaly další po celém světě. Do České republiky se ale dostala až v 90. letech.
Jevíčko

Jevíčko

Ve 13. století bylo Jevíčko nově založenou osadou na důležité obchodní stezce vedoucí z Olomouce do Prahy, dnes se mu ovšem hlavní cesty vyhýbají. Píše se o něm jako o klidném městečku v srdci Malé Hané, které si uchovalo středověký oválný půdorys se čtvercovým náměstím a pravidelnou sítí ulic.

Městské muzeum v bývalém konventu Augustiniánského kláštera v Jevíčku

Městské muzeum v bývalém konventu Augustiniánského kláštera v Jevíčku

V klášteře augustiniánů si prohlédnete expozice Městského muzea se sbírkami porcelánu, fajánse a cínového nádobí, část muzea se věnuje příběhu židovské čtvrti v Jevíčku.

Barokní zámeček v Jevíčku

Barokní zámeček v Jevíčku

Původně renesanční zámeček v bývalém královském městě Jevíčku byl postaven roku 1559 Prokopem a Jetřichem Podstatských z Prusínovic na místě bývalé tvrze. Koncem 18. století byl přestavěn do současné barokní podoby.

Zbytky středověkých hradeb v Jevíčku

Zbytky středověkých hradeb v Jevíčku

Roku 1258 povýšil Přemysl Otakar II. obec Jevíčko na město. Koncem 14. století pak bylo město obehnáno kamennými hradbami se čtyřmi branami orientovanými podle světových stran.