Víte, kde ve světě můžete narazit na naše krajany? Těch míst je opravdu hodně, protože podle Ministerstva zahraničních věcí ČR žije v zahraničí asi
dva a půl milionu českých krajanů. Často jde o potomky emigrantů, kteří opouštěli vlast v minulých staletích. V průběhu 17. a 18. století Češi odcházeli zejména z náboženských důvodů, později kvůli levným pozemkům a nejrůznějším výhodným nabídkám, ve 20. století pak kvůli světovým válkám a totalitnímu režimu.
Víte, že 4. únor je
Dnem Čechů žijících v zahraničí? I když je tento svátek neoficiální, toto datum vybrali sami
krajané.
Každé z míst, kde se naši krajané usadili, má svůj jedinečný příběh, kulturu a tradice. Řada z nich si uchovala spojení se starým domovem, a i když se stylem života přizpůsobili novým podmínkám, pořád to jsou naši krajané. Vydejte se za nimi na návštěvu s
Kudy z nudy!
USA: Chicago, Iowa a „kolache“
Jedním z největších center české emigrace se staly
Spojené státy americké a
město Chicago. Dnes je po
Praze, Brně a
Ostravě největším „českým“ městem, protože k české národnosti se tu hlásí
200 tisíc obyvatel. Největší krajanskou skupinu tvoří Češi, kteří po listopadu 1989 odjeli studijně či pracovně do USA a už se nevrátili. Teď je jim mezi čtyřiceti až padesáti lety, mají děti a mnohé z nich navštěvují české školy, kde se seznamují s mateřským jazykem svých rodičů. Ulice
Cermak Road a další místa pak připomínají
Antonína Josefa Čermáka (1873–1933), rodáka z
Kladna, který se z horníka vypracoval na
starostu Chicaga, prvního neamerického starostu v USA.
Českým státem ve
Spojených státech amerických ale byla především
Iowa. Po lidech, které sem v polovině 19. století přilákaly volné pozemky a půda přidělovaná zdarma, dnes zbyla
řada českých příjmení, vlastních jmen a také tradice a jídlo. Ve městě
Cedar Rapids mají
Českou vesnici s muzeem, kde bývají vystavené kraslice, kroje, hračky a pěkně vyzdobený vánoční stromek. Funguje tu i
Sokol a další krajanské spolky, na jídelních lístcích v restauracích najdete řadu specialit s českým původem. Pravidelně se tu také pořádá
festival Houby Days. Není jen o houbách, návštěvníci mají možnost ochutnat rozmanité české pokrmy. Frčí prý zejména „kolache“, buchty, guláš a bublanina.
Rumunsko a Srbsko: české vesnice v Banátu
S
Rumunskem nás nespojuje jen památka
Světového dědictví UNESCO, tedy
národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny zařazená pod mezinárodním zápisem
Původní bukové lesy Karpat a dalších oblastí Evropy, ale také
Banát. V oblasti, ležící na rozhraní
Srbska,
Maďarska a
Rumunska najdete šest českých vesnic,
Gernik, Rovensko, Svatá Helena, Bígr, Eibenthal a
Šumice. Žijí v nich potomci českých přistěhovalců, které sem v roce 1823 nalákal slovenský podnikatel, který si od císaře pronajal místní lesy a prodával dřevo. Do neosídlené krajiny na východě mocnářství se žádní osadníci nehrnuli, ale příslib dobrého výdělku a vlastní půdy nakonec přitáhl asi 80 českých rodin. V Banátu se dodnes mluví starou češtinou a život jako by se tu zastavil někdy v dobách našich babiček a prababiček. Dnes sem jezdí řady turistů, všechny vesnice jsou propojené typicky
českým turistickým značením, které znáte z domova, a trasy vás zavedou na nejatraktivnější místa Banátu.
Při kolonizaci jižního pohraničí habsburské říše po rakousko-tureckých válkách v 18. a 19. století zamířili vystěhovalci z Čech také do dnešního
Chorvatska a
Srbska. Vesnicí s nejvyšším procentuálním zastoupením Čechů v Srbsku je
Češko Selo aneb Česká ves v srbské části Banátu, mezi místními Čechy známá také jako Ablian nebo Fabián.
Nový Zéland: Puhoi
Po
bitvě na Bílé hoře mířili vystěhovalci především do
Polska a Pruska, postupně ale došlo na vzdálenější místa. Lidé, kteří opouštěli vlast bez majetku i bez znalosti cizího jazyka, zakotvili například v
Argentině, Kanadě, Austrálii nebo na
Novém Zélandu. Jednou z
novozélandských vesnic s českými kořeny je
Puhoi. V roce 1863 ji založili čeští přistěhovalci, pocházející od
Plzně. Na
Nový Zéland je přilákala nabídka půdy zdarma. Tu sice dostali, ale začátky v divočině uprostřed novozélandské zimy, bez jakékoli podpory a bez znalosti angličtiny, byly pro necelou stovku prvních osadníků kruté. Postupně ale dorazili další a osada postupně rostla. V Puhoi se dodnes udržují české tradice. U vjezdu do vesnice stojí
malá boží muka, v kostele a na hřbitově
najdete typická česká jména, pije se tu
pivo Pilsner Urquell a v
muzeu si prohlédnete model vesničky v podobě z roku 1900.
Honduras: česká vesnice Roatán
Desetimilionová středoamerická země
Honduras sice patří k nejchudším zemím západní polokoule, ale i tady najdete českou vesnici.
Czech Village je česko-slovenský projekt sdružení vlastníků domů a bungalovů na
ostrově Roatán v Karibiku. Ostrov dříve známý jako Ruatan či Rattan je asi 60 kilometrů dlouhý a v nejširším místě má osm kilometrů. Díky slunečnému počasí a modrému korálovému moři se stal místem pro dokonalou dovolenou. Česká osada vznikla po dlouhých přípravách v roce 2008. Dnes tu vlastní nemovitosti desítky Čechů, většinou jako investici nebo pro rekreaci, několik krajanů žije na Roatánu trvale. Ostrov je vyhledávaný potápěči z celého světa a na rozdíl od pevninského Hondurasu je jeho bezpečnostní situace bezproblémová.
Ukrajina: vesnice Volyňských Čechů
Potomci Čechů, kteří se v druhé polovině 19. století usadili ve Volyni na dnešní
Ukrajině, se označují jako
Volyňští Češi. Carská vláda lákala nové osadníky řadou slibů, například cenou pozemků, právem na národní školství, na vlastní samosprávu, náboženskou svobodu, osvobození od daní a zproštění vojenské povinnosti. Češi se usazovali v ukrajinských vesnicích, například v
Malinovce, často také vznikly místní části, pojmenované jako „český“ – například
Český Malín, Český Boratín a další. Z mnoha českých vesnic se krajané vrátili v několika vlnách do původní vlasti, dodnes je ale připomínají původní chalupy, kostely, kapličky i hřbitovy.
Tip pro vaše cesty
Rádi cestujete? Navštivte české vesnice podobně jako
Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka, dva z nejslavnějších českých cestovatelů 20. století. Ti navštívili řadu krajanů po celém světě a zážitky z českých vesnic pak popsali ve svých cestopisech.