Vydejte se s
Kudy z nudy po stopách
filmů, které se prosadily na
nejprestižnějších festivalech světa. Možná zjistíte, že
český film měl a má na červeném koberci mnohem silnější hlas, než byste čekali, a že některé úspěchy rezonují v
historii světové kinematografie dodnes.
Sluší se dodat, že vedle
filmových festivalů v Cannes, Benátkách a Berlíně patří mezi
áčkové festivaly i
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary. Pro české filmy představuje důležitou platformu, kde se mohou setkat s mezinárodním publikem i kritikou.
Karlovy Vary zároveň často fungují jako
odrazový můstek – filmy, které zde zaujmou, se následně dostávají na
další festivaly a do
zahraniční distribuce. Pro českou kinematografii tak nejde jen o domácí přehlídku, ale o
důležitý krok na cestě do světa.
Cannes: když československý film mluvil jazykem celého světa
Mezinárodní filmový festival v Cannes bývá označován za
nejprestižnější filmovou přehlídku na světě. Branou do světa se stala
přehlídka v Cannes i pro středoevropskou kinematografii. Právě tady se československý film v šedesátých letech naplno nadechl. Do programu se dostávaly snímky, které byly odvážné, hravé i kritické, a které dokázaly oslovit publikum bez ohledu na jazyk.
Největší úspěch tu česká kinematografie zažila v roce 1969. Film
Všichni dobří rodáci režiséra Vojtěcha Jasného tehdy získal
cenu za nejlepší režii, zvláštní uznání Nejvyšší technické komise, a byl také nominován na
Velkou mezinárodní cenu festivalu.
Vedle oficiálních cen ale existuje i „druhý život“ filmů, který se odehrává na menších festivalech a v paralelních sekcích. Typickým příkladem jsou
Sedmikrásky režisérky Věry Chytilové, které sice v Cannes neproměnily hlavní cenu, ale získaly
Velkou cenu na festivalu v Bergamu a postupně se zařadily k nejvlivnějším filmům evropské avantgardy.
Výjimečný moment přinesl rok 2025: když
režisérka Zuzana Kirchnerová se svým celovečerním debutem
Karavan uspěla ve výběru
Un Certain Regard, český film se tak po třiceti letech dostal do jedné z hlavních soutěžních sekcí. Film s
Aňou Geislerovou o vztahu matky s handicapovaným synem, kteří společně vyráží obytným autem na jih
Itálie, ve stejném roce získal
cenu Český lev.
Francouzské filmové prostředí přitom nestojí jen na
festivalu v Cannes. Důležitou roli hrají také
Ceny César, nejprestižnější francouzské filmové ocenění, které od roku 1976 uděluje
Filmová umělecká akademie. Právě kombinace festivalové prestiže a silného domácího ocenění dlouhodobě pomáhá utvářet postavení
francouzské i evropské kinematografie ve světě, a nepřímo tak ovlivňuje i cestu filmů z menších zemí, včetně těch českých.
Berlinale: festival, který přeje autorskému filmu
Zatímco
Cannes bývá spojováno s prestiží a glamour,
Berlinale aneb
Berlin International Film Festival dlouhodobě dává prostor autorským filmům a společensky citlivým tématům. V 60. letech tu získala pozornost
československá nová vlna, v posledních letech se zde pravidelně objevují i
současné české filmy. V roce 2026 získal
cenu za nejlepší dokument česko-slovenský film
Kdyby se holubi proměnili ve zlato české režisérky
Pepy Lubojacki.
Do programu festivalu se v minulých letech například dostal
snímek Masaryk režiséra Julia Ševčíka nebo
film Franz režisérky Agnieszky Hollandové. Ten sice neproměnil žádnou z nominací, zato o několik měsíců později získal několik ocenění na
Festivalu polských hraných filmů ve Gdyni. Vedle
Stříbrného lva za nejlepší film získal cenu za hlavní mužskou roli
německý herec Idan Weiss za ztvárnění role
Franze Kafky, polský kameraman
Tomasz Naumiuk za vynikající kameramanské dílo a
Gabriela Poláková za masky. I samotná účast tak potvrzuje, že český film zůstává součástí mezinárodního dialogu.
Benátky: prestižní scéna, kde obstojí jen to nejsilnější
Filmový festival v Benátkách je s letopočtem vzniku 1932
nejstarší na světě a zároveň patří k těm nejnáročnějším. Konkurence bývá tvrdá, a Benátky tak zároveň připomínají, jak náročné je uspět v prostředí, kde se potkávají největší jména světového filmu. O to větší váhu má každé české zastoupení, a samotná účast v hlavní soutěži představuje velký úspěch.
Československý film se zde prosadil například díky snímkům
Baron Prášil režiséra Karla Zemana nebo
Lásky jedné plavovlásky od
Miloše Formana, který byl roku 1965 stejně jako
Obchod na korze Jána Kadára a Elmara Klose nominovaný do hlavní soutěže.
Zlatého lva za nejlepší film sice ten rok získal
Luchino Visconti za
film Hvězdy Velkého vozu, ale Formanovi otevřel cestu do světa. Další ocenění si z Benátek odvezl například
film Vlčí jáma režiséra Jiřího Weisse v hlavní roli s
Janou Brejchovou v hlavní roli.
San Sebastián: festival, kde se píšou nové kapitoly
Mezinárodní filmový festival v San Sebastiánu patří mezi méně okázalé, ale o to respektovanější přehlídky evropského filmu. Právě tady se často objevují snímky, které stojí na silném příběhu a autorském přístupu. San Sebastián tak představuje místo, kde se český film nevrací ke své minulosti, ale hledá nové cesty.
Na
Zlatou mušli pro nejlepší film byl v roce 1958 nominovaný
film Vynález zkázy režiséra Karla Zemana, v roce 1966 pak snímek
Intimní osvětlení režiséra Ivana Passera. Výraznou stopu zde zanechal také
film Il Boemo režiséra Petra Václava, který měl na festivalu světovou premiéru. Příběh
skladatele Josefa Myslivečka v hlavní roli s
Vojtou Dykem ukázal, že český historický film může zaujmout i mezinárodní publikum.
Český film mezi minulostí a současností
Zlatá éra československého filmu na
světových filmových festivalech je neoddělitelně spojená se
šedesátými lety. Tehdy vznikala díla, která byla formálně odvážná, tematicky aktuální a zároveň srozumitelná pro mezinárodní publikum. Pozdější desetiletí přinesla změny, které ovlivnily nejen domácí tvorbu, ale i její postavení ve světě.
Dnešní úspěchy mají často jinou podobu. Místo jedné velké ceny přichází
účast v prestižních sekcích, mezinárodní koprodukce nebo ocenění na specializovaných festivalech. I to je ale důkaz, že český film zůstává živý a otevřený.
Možná už dnes nevozíme z Cannes nebo Berlína tolik hlavních cen jako kdysi. Přesto zůstává
česká kinematografie pevnou součástí evropského filmového prostoru a její největší úspěchy připomínají dobu, kdy se z malého státu uprostřed Evropy ozýval hlas, který slyšel celý svět.