Kdy se zrodil
český strach z nemrtvých? První
zmínky o upírech v českých zemích pocházejí už z
barokní doby. Lidé tehdy věřili, že někteří mrtví se mohou vrátit mezi živé, aby jim brali sílu, zdraví nebo dokonce sáli krev. Říkalo se jim
upíři, nelidé či nosferatu. Aby se mrtví z hrobu nevraceli zpět,
vkládali jim do úst kámen,
do rakve železo nebo mák, jehož nespočet zrnek měl duši zaměstnat na věky věků. Tyto dávné pověry zakořenily v lidové tradici a dodnes tvoří
pozadí mnoha místních legend.
Pověsti o upírech a jak se proti nim bránit

Přestože původ
legendy o Drákulovi často spojujeme s
rumunským Valašskem a osobou
Vlada III. Draculy, variace tohoto mýtu najdete i v našich pověstech. V některých oblastech
jižních Čech a
jižní Moravy se tradovalo, že upír se stává z
mrtvého, který zemřel za nezvyklých okolností nebo nebyl správně pohřben. Některé rody a rodiny byly opředeny
pověstmi o tajemných úmrtích, podivných rituálech a temných zálibách svých členů. Tyto motivy často sloužily k vysvětlení nevysvětlitelných událostí nebo neobvyklých epidemií, například morových ran.
V lidových pohádkách a pověstech se často objevují
motivy ochrany před upíry – například použití
česneku, svěcené vody, nebo
vkládání kamene do úst zemřelému, aby nemohl vstát z hrobu. Tyto tradice a rituály odrážejí hluboké zakořenění strachu z upírské existence v kolektivním vědomí českého národa.
Kam se vydat po stopách českých Drákulů?

Při návštěvě
Žďáru nad Sázavou narazíte na
barokní morový hřbitov, postavený podle návrhu
Jana Blažeje Santiniho. Právě tady měl být pohřben
správce zámku Johann Alois Ulrich – povýšený a krutý muž, který se po smrti údajně vracel mezi živé. Lidé ho i po smrti vídali v
ohnivém kočáře taženém bezhlavými koňmi a město zachvátila panika. Až jihlavský kat otevřel jeho hrob, oddělil mu hlavu a
nasypal mu do úst mák, aby konečně našel klid. Podle vžité pověry prý Ulrich
měl dát pokoj na tolik let, kolik zrnek máku měl v ústech. Jde o jeden z nejstarších dokladů
české víry v nemrtvé. Co myslíte, řádil tehdy ve Žďáru upír nebo lidská představivost?
Upíří princezna z Českého Krumlova

Její vášní byl lov a jejím přítelem vlk... Řeč je o
kněžně Eleonoře Amálii ze Schwarzenbergu, která žila na přelomu 17. a 18. století v
Českém Krumlově. Urozená dáma prý na lov místo psů vodila po svém boku ochočeného vlka, zvíře často spojované s upíry. Její neobvyklé záliby, chov vlků a snaha otěhotnět pomocí vlčího mléka vyvolaly v okolí řadu klepů. Měšťané začali šířit historky o
paktu s ďáblem a
upíří princezně.
Eleonora zemřela krátce po porodu syna a když byl v jejím těle objeven nádor, císařův lékař byl přesvědčen o tom, že jde o jasné
známky upíří nákazy. Pro jistotu jí z těla vyjmuli
srdce, prý aby se po smrti neproměnila v upíra.
Na jejím hrobě chybí erb i jméno,
rodina Schwarzenbergů se od ní distancovala. Dodnes se říká, že právě ona mohla být jednou z inspirací pro
Bramu Stokerovi při psaní
románu Dracula.
Česká Čachtická paní z Karlštejna

Také královský
hrad Karlštejn, klenot
Karla IV., má svou temnou kapitolu. Žila tu totiž
Kateřina Bechyňová, manželka karlštejnského purkrabího, přezdívaná
česká čachtická paní. Sadistická bestie se vyžívala v
mučení svých poddaných, které trestala za domnělé prohřešky tak, že nešťastníci, kteří se jí dostali do rukou, tresty často nepřežili nebo si nesli doživotní následky. Na
tvrzi v
Pičíně nedaleko
Příbrami vládla většinou sama, manžel kvůli své vysoké funkci nebýval často doma. K oblíbeným praktikám paní Kateřiny patřilo řezání nožem a sypání soli do ran, polévání vroucí a poté ledovou vodou, pálení kůže rozpáleným máslem i odpudivé stahování z kůže. Své skutky se ani nesnažila nějak tajit a středočeskou vísku obcházela hrůza, kdo bude další na řadě.

Na děsivá svědectví poddaných o jejím krutém zacházení se služebnictvem a záhadných zmizeních lidí z hradu upozornil
děkan Václav Hájek z Libočan, autor slavné kroniky. Panovačná a zpupná žena ho zažalovala za „potupná a lehká slova“, když kritizoval její podivné praktiky. Nejprve ze strachu mnoho svědků svedlo
podivná úmrtí na mor, ale během dlouhého procesu se několik z nich osmělilo a pověděli pravdu. Na jedno svědectví pak navazovalo další, až se pod tíhou důkazů Kateřina nakonec přiznala. Ukázalo se, že
umučila a zavraždila nejméně čtrnáct lidí – většinou mladé dívky. Říkalo se, že se dokonce
koupala v jejich krvi, aby si zachovala mládí, podobně jako
Čachtická paní Alžběta Báthoryová.
Rozsudek byl nečekaný: místo očekávané milosti ji
soudce Vojtěch z Pernštejna odsoudil k smrti hladem ve
věži Mihulka na
Pražském hradě. Kateřina zemřela v březnu 1533 – a podle pověsti si svou kletbou do hrobu stáhla i samotného Pernštejna, který skonal o dva dny později.
Čelákovičtí upíři – archeologická záhada středních Čech

V roce 1966 objevili archeologové v
Čelákovicích neobvyklé
pohřebiště. Některé kostry měly oddělené hlavy, jiné svázané ruce či nohy, a v jednom hrobě se našel i zbytek dřevěného kůlu. Byly to oběti pověr, popravení odsouzení nebo opravdoví „nemrtví“? Nikdo dodnes přesně neví. Někdo věří tomu, že se ve městě podařilo objevit
největší evropský hřbitov upírů, jiní upozorňují na nedalekou
šibenici a možné
místo posledního odpočinku popravených. Jisté však je, že čelákovické nálezy patří mezi
nejznámější „upíří“ objevy v Evropě a místní
muzeum je pravidelně představuje návštěvníkům.
Upíři v českém filmu a kultuře

Motiv upírů se stal nedílnou součástí české kultury. V 80. letech vznikl kultovní
film Upír z Feratu, psychologický horor s nadpřirozenými prvky
režiséra Juraje Herze, v němž závodní automobil poháněla lidská krev, známý je i
film Svatba upírů. Upírům se daří i jinde: stačí připomenout
film Drákula režiséra Francise Forda Coppoly z roku 1992 s
Gary Oldmanem a
Winonou Ryder v hlavních rolích, anebo
film Nosferatu režiséra Roberta Eggerse z roku 2024 coby
remake klasického hororu Upír Nosferatu z roku 1922.
Posledním, kdo se rozhodl vyprávět nesmrtelný příběh věčného hledání lásky napříč staletími, je legendární
režisér Luc Besson.
Film Dracula: příběh lásky (2025) je romanticko-hororové drama, které místo karikaturní podoby upíra zkoumá lidský původ a vnitřní bolest nesmrtelné bytosti.
Upíři po česku

V literatuře se objevují moderní variace na staré pověsti – od
fantasy románů po
divadelní adaptace Drákuly. A když se podíváte do
programu akcí na hradech a zámcích, zjistíte, že
české noci upírů rozhodně nepatří minulosti:
noční prohlídky, strašidelné stezky a tematické festivaly oživují staré mýty každý podzim.
Tip
Kudy z nudy: Vydejte se
po stopách upírů s lucernou v ruce –
noční prohlídky zámků a hradů,
strašidelné stezky i
tematické výlety vás zavedou do míst, kde se historie mísí s mýtem. Mezi
oblíbené kulisy filmových upírů a nočních prohlídek patří například
Jezeří, Bítov,
Houska,
Křivoklát či
Bouzov.
Temné příběhy, které nikdy neusnuly

Ačkoliv
opravdový Drákula v Čechách nikdy nebyl, upírské mýty tu zakořenily hluboko. Možná jde jen o představy dávno zapomenutých generací – ale možná také o ozvěnu dávné víry v sílu, kterou si ani dnešní rozum neumí vysvětlit.
Jedno je jisté: když se noc snese nad starý hřbitov, v půlnočním tichu je slyšet víc než jen šum listí. A v tu chvíli byste přísahali, že český Drákula nikdy úplně neusnul.
Kde letos oslavíte ten nejstrašidelnější Halloween?
Prozkoumejte české upíří legendy, historické pověsti a místa spojená s věčným strachem z nemrtvých.
První zmínky o upírech v českých zemích pocházejí z barokní doby.
Do úst mrtvým vkládali kámen, do rakve železo nebo mák, aby jejich duši zaměstnaly na věky věků.
Pověsti o upírech najdeme například v jižních Čechách a jižní Moravě.
Kněžna Eleonora Amálie ze Schwarzenbergu měla vášeň pro lov se svým ochočeným vlkem.
V Žďáru nad Sázavou byl pohřben Johann Alois Ulrich, který se údajně po smrti vracel mezi živé.
Kateřina Bechyňová, která žila na Karlštejně a proslula krutým zacházením s poddanými.
Neobvyklé pohřebiště s kostrami, které měly oddělené hlavy nebo svázané ruce či nohy.
Motiv upírů se objevuje ve filmech, jako je Upír z Feratu nebo Svatba upírů.
K zámkům a hradům s upířími prohlídkami patří Jezeří, Bítov nebo Houska.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.