Barokní sochy M. B. Brauna na zámcích, v zahradách a zámeckých parcích

Tentokrát nemáme na mysli Kuks, Hospitál a všech dvanáct Ctností a dvanácti Neřestí, jejichž výčet by dal zabrat i zkušeným kunsthistorikům, ale spíš místa, kde objevíte další Braunovy sochy. Je jich opravdu hodně: sochařská dílna, kterou Mistr založil v Praze už před rokem 1710 a fungovala až do jeho smrti v roce 1738, byla největší ve městě, měla největší zisky a díky mnoha tovaryšům se dokázala vypořádat i s velkými zakázkami. Značka Braun byla zkrátka pro barokní Čechy pojem.
 

Hozená rukavice Jezuitům z Žirče

Nejblíž od Kuksu leží Braunův Betlém, soubor soch a reliéfů, tesaných přímo do pískovcových skal v Novém lese. Jde o jednu z nejoriginálnějších a bohužel také nejponičenějších barokních památek u nás; Braun Betlém vytvořil pro hraběte Františka Antonína Šporka, svého významného zákazníka a mecenáše. Původně měla na místě Betléma stát křížová cesta – šlo o společný projekt hraběte Šporka a Jezuitů z blízké Žirče. Leč Jezuité od plánu ustoupili a Špork se tak rozhodl na liknavé duchovní zaútočit pomocí plastik, které měly žirečským otcům ukázat, jak jsou ve své zbožnosti vlažní, a že je to právě Špork, který Pána příkladně oslavuje. Mezi lety 1726 – 1728 tak vzniklo velkolepé divadlo biblických scén, doplněné výjevy ze života poustevníků, žijících na rozdíl od jezuitů v samotě a odříkání. Zejména tváří v tvář mohutným poustevníkům Juanu Garinovi a Onufriovi (zhotoveni okolo roku 1726) pochopíte, proč se M. B. Braunovi přezdívá východočeský Michelangelo. Cyklus světců doplňují sochy Maří Magdaleny a Jana Křtitele. Ústředními postavami je dvojreliéf, představující Narození Páně a Příjezd Tří králů. Motiv Krista se objevuje ještě nad studnou Jákobovou, kde Kristus usedl se ženou ze Samaří při svém putování svatou zemí.
 

Stěhovavé sochy

Výhodou (ovšem i nevýhodou) Betléma je to, že jej nelze přestěhovat, což rozhodně neplatí pro další Braunova díla. Posuďte sami: pro hraběte Šporka zhotovil mistr Braun i další sochy, které mnohokrát změnily místo. Například v parku před Šporkovým letním sídlem Bon Repos stojí socha sv. Marie Magdaleny, ale další dva andělé se přestěhovali do expozice barokního sochařství Národní galerie v Praze ve Schwarzenberském paláci. Nejčastější stěhování za sebou mají Braunovy sochy trpaslíků, které původně lemovaly rejdiště neboli dávno zaniklou koňskou závodní dráhu v Kuksu. Šlo o karikatury Šporkových nepřátel, úředníků, měšťanů a snad i zámeckého služebnictva či venkovanů; z Kuksu přes Bon Repos cestovali na zámek v Benátkách nad Jizerou, kde posledních šest sošek můžete vidět na zdi kolem zámeckého nádvoří. V roce 1929 bylo několik desítek trpaslíků zakoupeno pro zámek v Novém Městě nad Metují, kde dodnes stojí na zdi v dolní zámecké zahradě. Podobně jako v Kuksu ale jde pouze o kopie, restaurované originály jsou uloženy v lapidáriích.

Braun na Valči a krásné lapidárium

Nádherný zámek Valeč si dal na konci 17. století postavit Jan Kryštof Kager ze Štampachu. Italští architekti pro něj projektovali zahradu, kde býval vodopád i přírodní divadlo, vše pak zdobily sochy Matyáše Bernarda Brauna, kterého Kagerovi doporučil jeho přítel Špork. V objektu bývalé zámecké kovárny vzniklo lapidárium pro sochy, které měří od 195 do 300 centimetrů. Expozice je netradiční – sochy doplňují světelné a zvukové efekty. Sochy postav řecké mytologie vytvořil Matyáš Braun pro Valeč kolem roku 1735. Mimochodem, Braun za ně prý nikdy nedostal zaplaceno, protože panství bylo zadlužené.

Alegorie lidských vlastností a antických bohů představují po východočeském Kuksu druhou nejrozsáhlejší kolekci Braunových děl. Celkem je v lapidáriu 28 originálů. Lapidárium ukazuje nejen originály soch ze zahrady (Dídó, Chronos a Selené, Chronos a Éós, Olympos, Silénos, Satyr, Pan, Dionýsos, Atys, Hermés a Afrodita, Meleagros a Atalanta, Afrodita, Deméter, Áres, Hérakles, David – s nově domodelovanou hlavou nebo hraběte Šporka, ale také ty, jejichž kopie byly z parku odcizeny v letech 2003 a 2004 (Marnivost, Lstivost, Skromnost, Filozofie, Básnictví, Polyhymnia a sousoší Dionýsos a Persefona). Jako úplná novinka pro ty, kteří znají jen stávající kopie jsou sochy Závist, Věrnost, Perseus a Andromeda a Obětování Ifigenie.
 

Braun v Duchcově

Matyáš Bernard Braun nemohl chybět v plejádě významných barokních umělců, kteří pro Valdštejny zkrášlovali barokní zámek, Knížecí zahradu a park v Duchcově. Najdete tu plastiku bohyně Niké stojící na zeměkouli, sochy zápasících Herkulů, bohyně Minervy a boha Marta, niku schodiště pak zdobí pískovcové sousoší Čas loupí krásu, zpodobňující únos Óreithýie Boreem. Braun se podílel i na výzdobě zámeckého kostela Zvěstování Panny Marie, který vyhořel 10. května 1945 během pobytu ruské osvobozovací armády, původní výzdobu tak můžete vidět už jen na starých fotografiích.
 

…a další Braunova díla

• V Braunově dílně vznikla další řada děl, například sochařská výzdoba brány pro zámek Konopiště, sochařská výzdoba zahradního průčelí a zámecké zahrady na zámku Liběchov anebo sochy pro bránu čestného dvora, zahradu a Sluneční bránu u zámku Hořovice.
• Z Braunovy dílny vzešly i sochy na průčelí a dvojice mytologických sousoší ve vestibulu zámku Sloupu v Čechách a alegorické sochy ročních dob, měsíců, světadílů, živlů a denních dob v zahradě zámku Lysá nad Labem; obě sídla nyní slouží jako domovy důchodců.
• Soubor Braunových mytologických zahradních plastik a váz a socha Atlanta zdobí také Vrtbovskou zahradu, Královskou a Hartigovskou zahradu a další místa v Praze.