Oryxe jihoafrické chová
Zoo Olomouc od roku 1974, kdy sem byli dovezeni ze
Zoo Děčín samec Hugo a samice Ida. Po dvou letech k nim přibyla
zvířata z odchytu v Namibii: Kašpar, Malá, Velká a Stará. O něco později ještě samice Neffy. Ida, Malá a Neffy se staly zakladatelkami chovu. Chovní samci se měnili pro zachování nepříbuzenského křížení a až do roku 2000
pocházeli přímo z odchytu v Africe. Olomoucká zoo patří
k nejúspěšnějším chovatelům této antilopy v Evropě. Počet porodů přesáhl číslo 300.
Jedinečná
černobílá obličejová kresba a dlouhé rovné rohy dělají z této africké pouštní antilopy vskutku majestátní zvíře. Šedé tělo s plavým nádechem zdobí úhoří pruh na zádech a vzhled doplňuje
černobílé zbarvení břicha a nohou. Denně ujdou velké vzdálenosti za vodou a potravou. Pokud se přibližně 15 členné skupiny na cestách setkají, pokračují v počtu až 200 jedinců. Přísnou hierarchii skupiny udržují
ritualizované souboje sloužící k zahnání soupeře.
Výsostné postavení mají dominantní samec a dominantní samice. Vzájemný odstup, typický projev distančního chování, porušují pouze při souboji a páření, výjimkou je vztah mezi matkou a mládětem.
Přežití v tvrdých podmínkách jejich přirozeného výskytu jim umožnili speciální adaptace. Jednou z nich je
péče o mláďata tak zvaného „odkládacího typu“. Zhruba první měsíc života tráví mládě skryté před predátory odděleně od zbytku skupiny i své matky. Přibližně
třikrát denně ho matka zavolá, tele opouští svůj úkryt a přichází se nakojit, přičemž díky absenci pachových žláz na paznehtech nezanechává stopu.
Ke skupině se připojuje až ve chvíli,
kdy zesílí natolik, aby bylo schopné při útoku šelem utéct.