Advent provoněný vanilkou aneb tajemství vánočního cukroví

Tradiční vánoční cukroví je skutečným pokladem českých Vánoc. Každá rodina má své oblíbené recepty, které se dědí z generace na generaci. Vůně vanilky, skořice a čerstvě pečeného těsta patří k nejkrásnějším vzpomínkám na dětská léta. Ale co vlastně činí vánoční cukroví tak jedinečným? Jaká tajemství skrývá jeho výroba?
 

Linecké, pracny a rohlíčky… aneb co se peče nejčastěji?

Každá rodina má nějaký svůj nejoblíbenější druh pečiva, ale buďte si jisti, že pokud by se dělal žebříček oblíbenosti, na prvním místě by to byly určitě vanilkové rohlíčky. V českých zemích se pečou pravidelně již více než 330 let. Pečivo ve tvaru půlměsíce má prý svůj původ ve Vídni a souvisí s historickou událostí, totiž s obléháním Vídně osmanskými Turky v letech 1529 a 1683. Rakousku-Uhersku se nakonec podařilo Osmany ze své říše vyhnat, a právě vídeňští pekaři byli první, kteří na počest vítězství začali péci pečivo podobné znaku Osmanské říše, kterým byl půlměsíc. Sladká varianta se pak rychle stala jedním ze symbolů Vánoc. Najdete je na stolech všech států bývalé monarchie a jejích sousedů, tedy kromě České republiky také na Slovensku, ale samozřejmě také v Rakousku, Maďarsku i Německu a Polsku. Nejrůznější recepty se od těch dob předávají z matky na dceru, a nejde jen o ingredience, ale i o různé rady, co dělat, aby se těsto při tvarování malých rohlíčků nedrolilo, aby po upečení rohlíčky držely tvar a vanilkový cukr doopravdy předal veškerou svoji vůni a chuť.

S Rakousko-Uherskou monarchií je spjat další skvost vánoční kuchyně, a to linecké cukroví. Potíž je v tom, že v Linci jej vůbec neznají. Lineckému koláči se tu říká „křehký koláč“ a našemu cukroví „oči“ (Linzer Augen). „Linecké“ podle rakouského zdroje pochází ne od jména města Lince, ale podle císařského poručíka jménem Rudolf Linz, který roku 1849 pracoval v jedné budapešťské cukrárně. S majitelem se stali přáteli a ten ve jménu jejich přátelství koláč pojmenoval "linecký". Křehké linecké těsto, z něhož se vykrajují nejrůznější tvary, prý milovala už císařovna Sissi. Sladká Linzer Augen se v postupně rozšířila po celé monarchii. A jaký recept na "linecké" je v Rakousku nejypičtější? Vyzkoušejte tento na tzv. Heller Linzer Teig: 230 g hladké mouky (třetina mouky se může nahradit mandlovou moukou nebo velmi jemně umletými loupanými mandlemi), 100 g moučkového cukru aromatizovaného vanilkou, 150 g másla, 3 žloutky, citronová kůra a špetka soli.

Do českých zemí se recept na linecké pečivo dostal během 19. století – dívky z venkova, které často sloužily v měšťanských i panských rodinách po celém Rakousko-Uhersku si s sebou domů přivážely nejrůznější receptury a pečení lineckého cukroví se začala rozšiřovat i u nás. A nový zvyk se prolnul se starými tradicemi – k nejstarším vánočním pamlskům patří od 13. století medové perníčky, které se vykrajovaly a dosud vykrajují do nejrůznějších tvarů. Nejinak je tomu i u lineckého cukroví. Cukroví v podobě zvířat, kol, kruhů a dalších tvarů, které měly pro naše předky velký význam. Zajišťovalo totiž hojnost a štěstí, a navíc přičarovaly těm, kteří je snědli, magické vlastnosti – tedy sílu a neohroženost znázorněných zvířat, nebo dlouhý život, teplo a světlo, jež symbolizuje slunce, tedy tvar kruhu. Pomalu se tak dostáváme k dalšímu oblíbenému druhu, kterým jsou medvědí pracny. Původ slova „pracna“ pochází z německého „Pratz“, což v překladu znamená noha. A medvědí se jim říká proto, že se svým tvarem skutečně medvědí tlapě podobají. Kdo je sní bude mít sílu a vitalitu medvědí...
 

Tajemná vosí hnízda a hašišové marokánky

Velmi oblíbená jsou na vánočním stole také vosí hnízda. Možná vás překvapí, že jde o typicky české cukroví, které není celoevropsky rozšířeno. Původně nemělo souvislost s Vánoci, ale se zimním slunovratem. Připravovalo se na nejsilnější noc roku a mělo obřadný charakter. Bližší historie vosích hnízd je však zahalena tajemstvím. Víme jen, že své jméno cukroví získalo podle slámové košnice, ve které se od 15. století chovaly včely. Sbíhají se vám sliny?

Zkuste si pár úlků vyrobit! Ze surovin budeme potřebovat 200 g vlašských ořechů, 200 g cukru moučka, 1 bílek, trochu rumu, vaječný likér a linecká kolečka (nebo piškoty). Ze všech surovin vytvoříme hmotu. Pokud jsme dali hodně rumu, přidáme trochu ořechů nebo piškotové drobečky. Necháme chvíli odstát, pak tvoříme kuličky, které obalíme v cukru a vtlačíme do formičky. Formičku je dobré také pocukrovat. Než úlek vyjmeme z formičky uděláme do něk hlubší důlek, který naplníme vaječným koňakem či máslovým krémem. Přilepíme linecké kolečko či piškot a formičky rozevřeme nebo vosí hnízdo vyklepneme.
 
V mnoha rodinách jsou populárním cukrovím také marokánky. Jedná se o sušenky s kandovaným ovocem, ořechy a čokoládou polevou. Nejčastěji se s nimi setkáme právě v období Vánoc, kdy jsou oblíbené jako pochutina k čaji. Pocházejí z arabského světa, ze severu Afriky, jak již sám název napovídá. Sladká pochoutka se dokázala rozšířit i za hranice arabského světa, a díky dlouhodobému kontaktu s Evropou se zabydlely i v evropské kuchyni. Původní recepturu tvořil med, datle, ořechy, kakao, vanilka a kupodivu také hašiš. V naší kuchyni se však do marokánských placiček (jak zní oficiální název) přidává nejrůznější sušené ovoce podle toho, čeho je v jednotlivých krajích hojnost. Například na Valašsku se jedná o sušené švestky, na jižní Moravě o meruňky.
 

Co rádi mlsali Franz Josef, Leoš Janáček a T. G. Masaryk?

Zatímco císařovna Sissi si pochutnávala na lineckých kolečkách, její manžel císař František Josef I. Měl nejraději išlské dortíčky (někdy se jim říká také brabantské). Cukrovinka pochází́ z rakouského lázeňského letoviska Bad Ischl, kde se často zdržoval i císař se svým dvorem. František Josef a celý jeho dvůr si od zdejších vyhlášených cukrářů kupovali krabice cukroví́ a nechali si je dokonce dovážet i do Vídně. Recept na ně se pak šířil pod názvem Ischler Törtchen čili išlské dortíčky. Jde v podstatě o „tmavé linecké“ kakaové kolečko, které je slepeno pikantní marmeládou nebo ořechovou či čokoládovou náplní. Navrchu je čokoládová poleva ozdobená půlkou mandle nebo vlašského ořechu. Svůj druhý název mohlo cukroví dostat podle světové výstavy v Belgii, regionu Brabant, kde bylo roku 1958 poprvé představeno cukrárnou Zauner z Bad Ischelu.
 
Další tip na cukroví pochází z rodiny světově proslulého hudebního skladatele Leoše Janáčka. Ten miloval dnes velmi neobvyklý druh, a to šípkové cukroví. Podrobnosti o tom se dochovaly ve vzpomínkách jeho hospodyně Marie Stejskalové. Všem hostům, kteří Janáčka přišli navštívit toto cukroví doporučoval a sám jim opisoval i recept. Základem receptu byl cukr, mandle, citronová kůra a šípkové povidlí (marmeláda ze šípků). Hospodyně Marie Stejskalová přežila Janáčka o 40 let, zemřela v roce 1968. Její vzpomínky na rodinu opakovaně vyšly v knize U Janáčků, recepty pak vyšly roku 2020 pod názvem „Mářina kuchařka“. Sešit receptů Marie Stejskalové je uložen ve sbírkách Archivu Leoše Janáčka Moravského zemského muzea.
 
První československý prezident T. G. Masaryk, byl znám svojí střídmostí v jídle. Velmi miloval prostá vesnická jídla a nechával je zařadit i na menu pro významné osoby. Na Vánoce však rád „hřešil“ tím, že si pochutnával na vánočním cukroví, ale vyžadoval, aby na míse s pečivem byl také jeden určitý druh. Na jeho žádost se proto každé Vánoce pekly speciální sušenky s kousky ořechů, které dělávala jeho maminka. Zkuste je letos upéct i vy, jsou jednoduché a jejich příprava je velmi rychlá:

Na Masarykovy sušenky potřebujeme: 180 g vlašských nebo lískových ořechů, 300 g hladké mouky, 100 g cukru moučka, 200 g másla, 1 žloutek a cukr moučka a vanilkový cukr na obalení. Ořechy dáme minimálně na 2 hodiny do vlažné vody změknout. Pak nahrubo nasekáme a smícháme s ostatními surovinami a utvoříme těsto. Z těsta vyválíme několik válečků o průměru cca 4 cm. Zabalíme do potravinářské fólie a dáme do ledničky, nejlépe přes noc, ztuhnout. Spěcháme-li, stačí dát na ½ hodiny do mrazáku. Pak nakrájíme na kolečka šířce půl centimetru, dáme na plech a pečeme do růžova při 170°C. Ještě teplé obalíme v moučkovém cukru smíchaném s vanilkovým cukrem. Dají se konzumovat ihned, ale krátké rozležení jim určitě prospěje.

Tajemství úspěchu tkví v poctivých surovinách, trpělivosti, lásce a radosti ze společného tvoření. Ať už pečete podle starých nebo nových receptů, nejdůležitější je atmosféra, kterou si doma vytvoříte. Veselé pečení a krásné Vánoce!
 

Nestíháte pečení? Objednejte si je z cukrárny

Jestliže toužíte po skvělém cukroví, ale nemáte letos čas jej sami upéci, zkuste si je objednat v některé z vyhlášeních cukráren. Tak například Rodinná cukrárna a perníkárna u Janošů v Pardubicích vyrábí vysoce kvalitní, měkký a chutný ručně zdobený medový perník dle rodové receptury, jak tradičních tvarů, tak i tvarů, které si zvolí sám zákazník.
 
Skvělým tipem je také cukrárna U Reinvaldů v Poděbradech, která vám nabídne marokánky, rohlíčky, pracny, vosí hnízda, karamelové košíčky, linecké cukroví anebo domácí vaječné likéry několika druhů, a dokonce i vlastní těsto na domácí pečení!
 
V Praze si můžete objednat cukroví z proslulé cukrárny Myšák, kde pro vás napečou rohlíčky, kokosky, ořechy, linecké a išlské dortíčky. A na dokonalý vaječnák si zajděte do Werichovy vily, kde objevíte cukrárnu IF Café.

Pocházíte z Brna? Tady je jasná volba, a to Cukrářství Martinák. Cukroví se tu peče podle tradičních 100 let starých receptů. Zdejší specialitou je pravá vánoční štola, skvělé marokánky a báječné linecké.