7 věcí, které nevíte… o Tibetu

Tibet fascinuje lidi po celém světě už staletí. Je to země s neobyčejnou kulturou, drsnou přírodou a duchovní hloubkou, která nemá obdoby. Od českých sběratelů, starých cestovatelů i novodobých dobrodruhů a horolezců až po politické gesto Václava Havla, Tibet má s naší historií víc společného, než by se mohlo zdát. Víte, kde najdete kousek Tibetu v Čechách nebo co znamenají záhadné barevné praporky třepotající se ve větru? Vydejte se za tibetským dobrodružstvím s Kudy z nudy!
 

1. Václav Havel a dalajláma: české setkání na střeše světa

Češi mají o Tibetu povědomí hlavně díky jedné mimořádné postavě – dalajlámovi, duchovnímu vůdci tibetského buddhismu. Václav Havel se stal první hlavou státu na světě, která oficiálně přijala dalajlámu jako státního představitele, a to v roce 1990. Tím prolomil led, který do té doby kolem tibetské otázky v politice panoval.
 
Od té doby dalajláma navštívil Česko opakovaně. Byl hostem pořadů Na plovárně a Hyde Park Civilizace, pořádá různá vystoupení a přednášky, navštěvuje senát, setkává se i s běžnými lidmi. Jeho slova o soucitu, svobodě a lidské důstojnosti u nás rezonují dodnes. A Václav Havel zůstal v očích Tibeťanů i světové veřejnosti symbolem odvahy postavit se za utlačovaný národ.
 

2. Vlajka pro Tibet: česká města proti nesvobodě

Každý rok 10. března, v den výročí povstání Tibeťanů proti čínské okupaci v roce 1959, vlají na českých radnicích, školách a institucích tibetské vlajky. Akce Vlajka pro Tibet vznikla v polovině 90. let a stala se jednou z nejvýznamnějších symbolických akcí na podporu Tibetu. Česko se do ní zapojilo velmi aktivně – patří k zemím, kde vlaje nejvíc tibetských vlajek na úředních budovách v Evropě. Někde to bývá spíš symbolická podpora lidských práv, jinde i politický vzkaz. K tradici se hlásí stovky měst a obcí, které chtějí připomenout osud Tibetu i univerzální hodnoty svobody a spravedlnosti.
 
Tibetská vlajka je jedním z nejvýraznějších symbolů, který Tibeťané v Tibetu používají při nenásilných protestech. Za její vyvěšení jim hrozí až několikaleté tresty vězení.
 

3. Mikulášovice a tibetský koutek uprostřed lesa

Tibet nemusíte hledat jen na mapě Asie, stačí zajet do Mikulášovic ve Šluknovském výběžku. Místní Asijská poznávací stezka vás provede bambusovým lesem, kolem dřevěných chrámků a reliéfů buddhistických božstev až k barevným tibetským praporkům, k vidění je stúpa, jurta, tradiční pícka a hlavně živá zvířata v podobě stáda asijských jaků. Stezku budují místní nadšenci inspirovaní cestami do Asie pod vedením přední české tibetoložky Jarmily Ptáčkové, aby lidem ukázali kousek vzdáleného světa přímo u nás doma.
 
Stezku a další stavby vybudoval spolek Thonmi. Svým názvem odkazuje k učenci Thönmimu Sambhótovi, který byl v 7. století našeho letopočtu vyslán do Indie studovat sanskrt, aby pomohl spojit tibetskou a indickou kulturu. Stezka není jen turistickou atrakcí, pořádají se tu také přednášky a setkání o buddhismu a asijských kulturách. Jednou ročně se koná festival Eastern Tunes, nabízející chutě, hudbu i kulturu Asie. Kdo hledá klid, najde ho tady mezi lesy a zvuky tibetských zvonků.
 

4. České sbírky tibetských pokladů

Tibet lákal české cestovatele a sběratele už od 19. století. V Náprstkově muzeu v Praze nebo v Moravském zemském muzeu v Brně se uchovávají unikátní sbírky tibetských předmětů – modlitební mlýnky, sošky buddhů, thanky (zvané též thangky, ručně malované výjevy na plátně zasazeném v brokátu) a další textilie nebo šperky z oblasti Himálaje. Tyto předměty často nejsou pouhé umělecké skvosty, ale i významné náboženské symboly, které vyprávějí příběh Tibetu – jeho víry, historie i každodenního života.
 

5. Modlitební mlýnky a praporky: tibetská poezie ve větru

Představte si vysoké hory a na nich třepotající se barevné praporky. To jsou tibetské modlitební praporky, které Tibeťané věší nad horské průsmyky, střechy domů nebo posvátná místa. Každý praporek je potištěný mantrami a přáními dobra. Vítr, který jimi provívá, odnáší modlitby do celého světa. Červená, zelená, žlutá, bílá a modrá barva symbolizují pět přírodních živlů – oheň, vzduch, zemi, vodu a prostor. Modlitební praporky můžete běžně vidět už i u nás na zahradách, horolezeckých chatách nebo festivalech. Staly se oblíbeným symbolem spirituality i solidarity s Tibetem.

Podobně populární jsou modlitební mlýnky. Jde o jednoduché válce, připevněné na kovových nebo dřevěných držadlech. Uvnitř je stočený papír se sepsanými modlitbami. Když jím věřící otáčí, modlí se, a plní tím svou náboženskou povinnost. Tradičně se otáčí mlýnkem v ruce, ale i Tibeťané přizpůsobují náboženství dnešním potřebám. Když nemají čas chodit do chrámů nebo točit modlitebním mlýnkem doma, pořídí si mlýnek na elektřinu nebo na sluneční pohon a dají si ho do auta nebo do kanceláře.
 

6. Tibet – země zakázaných expedic

Tibet byl po staletí považován za zakázanou zemi, kam cizinci nesměli. Evropané mocnosti se ho snažili prozkoumat už od 14. století, ale Tibeťané svou zemi před vlivem okolního světa chránili. Mezi první Evropany, kteří se dostali do Lhasy, patřili křesťanští misionáři nebo dobrodruzi, převlečení za poutníky. I tady najdeme nečekanou českou stopu: prvním Evropanem, který vstoupil na tibetské území, prý byl italský mnich českého původu Oldřich Čech, který měl do Lhasy dorazit roku 1328.
 
Češi sice do Tibetu nikdy ve velkém necestovali, ale mezi známé české tibetology a sinology patří například profesor Josef Kolmaš (1933–2021), který přeložil řadu tibetských textů a napsal první české dějiny Tibetu. Jeho práce přiblížila tibetskou historii i duchovní svět české veřejnosti.
 

7. Tibetská kuchyně: chuť hor a svobody

Tibet, to nejsou jen modlitby a zasněžené štíty Himálaje, je to také jedinečná kuchyně. Tradiční tibetská jídla ochutnáte i u nás, a to především v asijských restauracích nebo na festivalech. Nejznámější jsou momo – plněné taštičky z tenkého těsta, připomínající trochu naše knedlíčky nebo pirohy. Plní se masem, zeleninou nebo sýrem.
 
Tibeťané milují také tsampu – praženou ječmennou mouku smíchanou s čajem, máslem nebo jogurtem. A samozřejmě nechybí slavný tibetský máslový čaj, který Evropanům přijde často příliš slaný, ale na vysokohorském mrazu vás báječně zahřeje. Tibet chutná trochu jinak: drsně, ale zároveň hřejivě.