1. Bechyňka aneb Křižíkova trať z Tábora do Bechyně
U zrodu vůbec
první elektrifikované železnice na území někdejšího Rakouska-Uherska stál
konstruktér a vynálezce František Křižík, první vlaky se na 24 kilometrů dlouhou trať z
Tábora do
Bechyně vydaly
21. června 1903. Trať původně měla být mnohem delší, měla vést z
Kutné Hory přes
Vlašim a Bechyni do
Vodňan. Rakouské úřady ji ale zamítly a podařilo se prosadit jen torzo původních plánů. Modernizace trati se chystá v letech 20023–2024 a pro fandy technických památek máme skvělou zprávu: Bechyňka je tak jedinečná, že dle rozhodnutí ministerstva dopravy nebude zahrnuta do koverze české železniční sítě na 25 kV. I po rekonstrukci tak bude zachován stávající systém trakčního napájení stejnosměrným napětím 1,5 kV.
2. Švestková dráha a cesta z Litoměřic do Mostu
Trati, která se proplétá mezi vyhaslými sopkami
Českého středohoří, dali místní němečtí starousedlíci jméno podle rozsáhlých ovocných sadů:
Švestková dráha. Měří 44 kilometrů, vznikla v roce 1898, vede z
Litoměřic přes
Lovosice do
Mostu a po rekonstrukci patří k nejmodernějším u nás. Na začátku třetího tisíciletí ale Švestkové dráze hrozil konec: České dráhy ji opustily v roce 2007, o sedm let později ji stát prodal
společnosti AŽD Praha. Ta zavedla pravidelný prázdninový provoz, po několika letech přešla na každodenní režim a navíc zahájila velkou modernizaci.
Nízkopodlažní jednotky RegioSprinter mají klimatizaci, Wi-Fi a zásuvky na 230 V, místy jezdí až stokilometrovou rychlostí a navíc se na trati zkouší nové chytré dopravní systémy.
3. Zubrnická museální železnice
V
Českém středohoří se ještě chvilku zdržíme:
Zubrnický motoráček, označovaný také jako
turistická linka T3, je v provozu od dubna do konce října během víkendů a svátků. Cesta ze
střekovského nádraží v
Ústí nad Labem přes
Velké Březno do
Zubrnic trvá přibližně 40 minut a během cesty si užijete řadu zajímavých výhledů. V Zubrnicích zve k prohlídce
železniční muzeum s modelovým kolejištěm a dobovou dopravní kanceláří,
část expozice je věnovaná filmu Páni kluci, který se na Zubrnické železnici natáčel. Samozřejmě si nesmíte nechat ujít
skanzen Zubrnice; od nádraží je to k němu jen kousek.
Trať neměla jednoduchý osud: první vlak po ní projel 18. srpna 1890, ale v roce 1978 se provoz na řadu let zastavil. Koleje z velké části trati byly vytrhány, ale nejmalebnější úsek se naštěstí podařilo zachovat.
Sdružení Zubrnická museální železnice se podařilo obnovit provoz na části tratě, v současné době se pilně obnovují další kilometry tratě do
Lovečkovic. Na tamním nádraží už dnes můžete navštívit
malé muzeum!
4. Pošumavská jižní dráha v Novém Údolí
Na břehu
Studené Vltavy, v krásné přírodě přímo v srdci
národního parku Šumava, se nachází
bývalá obec Nové Údolí. Kdysi bývala českou obdobou nedalekého
bavorského letoviska Haidmühle; oběma vesnicemi od roku 1910 navíc vedla železnice z
Volar do
Pasova. Po druhé světové válce tu nezbylo víc než pár chalup, hraniční přechod pro cyklisty a pěší a
malé romantické nádraží, na němž končí trať směrem ze
Stožce; zbytek železnice na německé straně hranic byl už dávno zrušen. Díky partě nadšenců se podařilo zřídit
železniční muzeum a také rekonstruovat
105 metrů dlouhý úsek, který je zřejmě nejkratší mezinárodní železnicí na světě. Trať po mostě překračuje Údolský potok, tvořící státní hranici, a po pár metrech končí v Bavorsku.
5. Zubačka, nejstrmější železnice u nás
Jediná
ozubnicová železnice v Česku vede z
Tanvaldu do
Harrachova. Stavěla se v letech 1899–1902 a na několika úsecích sedmikilometrového stoupání z Tanvaldu do Kořenova je dodnes dochovaná
dvoupásová Abtova ozubnice. Vlaky tady překonávají výškový rozdíl 235 metrů s maximálním stoupáním až 58 promile, vůbec největším u nás – což je pro vaši představu jen o něco méně, než kdyby se sedm kilometrů kolejí natáhlo od
mezistanice lanovky na Růžové hoře až na
vrcholek Sněžky. Kdysi tudy mohly supět jen speciálně vyrobené parní ozubnicové lokomotivy, moderní stroje překonávají převýšení už bez pomoci ozubnice.
Jak to vlastně funguje můžete vidět v
Muzeu ozubnicové dráhy v Kořenově, kde je vystavený kousek kolejí i s ozubnicí, tedy zubatou kolejí uprostřed kolejového pásu. Do ní se „zakusuje“ ozubnicový věnec, umístěný uprostřed osy hnacího dvojkolí lokomotivy. K muzeu patří i
malá důlní železnice o rozchodu 450 milimetrů v parčíku vedle stanice a také
kamenná výtopna, kde kdysi lokomotivy ze Zubačky procházely údržbou a potřebnými opravami. V lednu 1987 se její střecha prolomila pod záplavami sněhu a opravit se ji podařilo teprve před pár lety.
6. Železniční kuriozita: peážní trať u zaniklé obce Fukov
Kdysi převážně německá
obec Fukov / Fugau byla zbořena roku 1960. Dnes ji připomíná jen
hřbitov, boží muka a secesní vodárna. Z našeho území se sem dostanete jedině pěšky nebo na kole, a to nejlépe ze
Šluknova: bývalý Fukov totiž leží v pitoreskním výběžku na našich severních hranicích, zasahujícím poměrně hluboko do Německa. Železniční kuriozitou jsou
nejseverněji položené koleje na území naší republiky, které však nepatří žádné z našich tratí. Jedná se o
kilometrový úsek peážní trati Dresden–Zittau. V peážní dopravě, vedené mezi dvěma místy na území jednoho státu přes území druhého státu je charakteristické například to, že se vlaky na státních hranicích nemusejí odbavovat běžným způsobem, ale v peážním úseku je například zakázáno nastupovat a vystupovat. Ve Fukově proto vlaky nezastavovaly ani v době, kdy obec ještě existovala.
7. Doupovská dráha
Krásné královské město
Kadaň, průmyslové a těžební území u
Prunéřova,
řeka Ohře,
Nechranická přehrada,
Krásný Dvůr se zámkem a
překrásným anglickým parkem: to všechno nabízí cestování po
Doupovské dráze. Malebná lokálka vznikala postupně v několika etapách v letech 1881–1893 a dnes jezdí od dubna do konce října během víkendů a svátků z
Kadaně do
Podbořan. Z Vilémova můžete pokračovat do
Kadaňského Rohozce, vesnice na úpatí
Doupovských hor. Do roku 1954 vlaky pokračovaly ještě dalších deset kilometrů do Doupova, ale dnes tu koleje končí a dál už zřejmě nikdy nepovedou: kousek za vesnicí totiž začíná
vojenský újezd Hradiště.