7 věcí, které nevíte… o krvi

Krev totiž není jen biologická tekutina. Je to také inspirace pro vědu, umění, legendy i příběhy slavných osobností. V našem putování se setkáte s objevem krevních skupin Jana Janského, připomeneme vám světový den dárcovství krve, zastavíme se u červených zámků, nahlédneme do poněkud temného světa Váchalova Krvavého románu a podíváme se i na slavnou „modrou krev“ české šlechty. A nakonec zjistíme, že možná ještě zajímavější než modrá krev je ta docela obyčejná česká, která koluje v žilách mnoha výjimečných osobností.
 
Pojďte se s Kudy z nudy vydat na trochu neobvyklou cestu – po stopách krve v české historii, kultuře i krajině.
 

1. Český objev, který zachránil miliony životů: doktor Janský a krevní skupiny

Dnes je to samozřejmost, ale ještě na začátku 20. století byly krevní transfuze spíš hazardem než léčbou. Někdy pacient přežil, jindy zemřel – a lékaři netušili proč. Zásadní odpověď přinesl český lékař Jan Janský (1873–1921), neurolog a psychiatr z pražské kliniky U Kateřinek.
 
Janský zkoumal, zda existuje souvislost mezi krví a duševními nemocemi. Odebral vzorky více než třem tisícům pacientů a zaměstnanců kliniky a v laboratoři je opakovaně míchal a porovnával. Vztah mezi psychikou a krví sice nenašel, zato objevil něco mnohem důležitějšího: lidskou krev lze rozdělit do čtyř skupin. Výsledky publikoval v roce 1907. Díky tomuto objevu se lékaři naučili rozpoznat, která krev je při transfuzích kompatibilní – a transfuzní medicína se rázem stala bezpečnou. Z dnešního pohledu je rozdělení krve do čtyř skupin jedním z nejdůležitějších objevů moderní medicíny.
 
Zajímavostí je, že Janský narazil i na tehdy neznámou čtvrtou krevní skupinu AB, která je velmi vzácná. Ve stejné době se podobným výzkumem zabýval i vídeňský lékař Karl Landsteiner, který později za objev krevních skupin získal Nobelovu cenu. Na Jana Janského ale historie nezapomněla: byl velkým propagátorem dárcovství krve a na jeho počest dodnes dostávají dobrovolní dárci v Česku i na Slovensku Medaile Jana Janského.
 

2. Den, kdy děkujeme dárcům: Světový den dárců krve

Krev nelze uměle vyrobit a dárci jsou pro zdravotnictví doslova nenahraditelní. Právě proto má jejich pomoc svůj vlastní svátek: Světový den dárců krve, který si každoročně připomínáme 14. června. Tradice vznikla v roce 2005 z iniciativy Světové zdravotnické organizace (WHO) a Mezinárodní federace Červeného kříže a Červeného půlměsíce. Datum nebylo vybráno náhodou – 14. června 1868 se narodil rakouský biolog Karl Landsteiner, jeden z objevitelů krevních skupin a nositel Nobelovy ceny.
 
Na objevu systému krevních skupin se ale podílel i český lékař Jan Janský. Oba vědci se k podobným výsledkům dopracovali téměř současně, aniž o sobě věděli. Jejich výzkum zásadně změnil medicínu: díky rozdělení krve do skupin se transfúze staly bezpečnou léčbou a zachránily miliony lidských životů. Smyslem Světového dne dárců krve je poděkovat těm, kteří krev darují, a zároveň připomenout, že bez jejich pomoci by moderní zdravotnictví nemohlo fungovat. V Česku daruje krev každoročně přibližně 225 tisíc dárců a každý rok přibývají další tisíce nových.
 

3. Červené zámky: kde mají fasády barvu krve

Když se řekne krev, většina z nás si představí medicínu. V Česku ji ale můžete objevit i na zámeckých fasádách. Stačí se vydat do červených zámků, které patří k nejfotogeničtějším šlechtickým sídlům u nás.


 
Nejslavnější z nich je Červená Lhota, romantický renesanční zámek stojící na skalnatém ostrově uprostřed jihočeského rybníka. Podle památkářů byla jeho fasáda kdysi bílá a červenou barvu získala až v období baroka. Pověsti ale tvrdí něco jiného: podle jedné verze za to může čert, podle druhé bylo potřeba barvou přemalovat krvavou skvrnu na omítce. Ať tak či onak, zámku červená sluší – a proslavily ho i filmové pohádky, například Zlatovláska.


 
Červenou v názvu i na fasádě má také zámek Červené Poříčí. Naopak Červený Hrádek u Jirkova dnes červené fasády nemá, i když podle historiků se na tu kdysi tenhle odstín objevoval. Do „červené rodiny“ patří i další známá sídla. Památkáři například vrátili původní červenou barvu romantickému Hrádku u Nechanic, oblíbenému místu filmařů. Načervenalé odstíny fasád najdete také na zámcích Sychrov, Hradec nad Moravicí, Dobříš nebo Dětenice. Zdá se, že červená barva k českým zámkům zkrátka patří – a někdy s sebou přináší i příběhy, které mají blíž k legendám než k historii.
 

4. Krvavý román a krvavá fasáda v Litomyšli

Když přijde řeč na krev v české literatuře, nelze vynechat Krvavý román výtvarníka, mystika a spisovatele Josefa Váchala (1884–1969). Kultovní kniha z roku 1924 je parodií na dobrodružné „krváky“ plné vražd, tajemství a fantasmagorie. Váchal byl autorem úplně všeho – textu, ilustrací, písma i tisku – a výsledkem je bizarní, dnes už legendární dílo, v němž se objevují vlkodlaci, zazděné milenky, jezuité, lidojedi i tropické ostrovy.


 
Váchalův svět dnes nejlépe poznáte v Litomyšli, kde můžete navštívit jedinečné muzeum Portmoneum. Dům kdysi patřil sběrateli Josefu Portmanovi, Váchalovu obdivovateli, a malíř tu osobně vyzdobil stěny i stropy fantastickými, sytě barevnými malbami.
 
Další „krvavou stopu“ objevíte venku. Na nároží Váchalovy uličky zdobí fasádu domu sgrafita inspirovaná právě Krvavým románem. Původně měla být omítka rudá jako krev, ale památkáři nakonec povolili jen tlumenější odstín červené. Na zdech ale najdete výjevy z románu i vtipné citace – třeba slavnou větu: „Kdo pil, umřel. Kdo nepil, umřel taky.“ Litomyšl tak nabízí jednu z nejzajímavějších literárních zastávek v Česku – místo, kde se umění, humor i trocha krvavé fantazie potkávají přímo v ulicích města.
 

5. Modrá krev: putování za českou šlechtou

Když se řekne modrá krev, většina z nás si představí šlechtu, staré rody a jejich sídla. Ve skutečnosti ale nejde o žádnou zvláštní barvu krve – je to jen metafora pro urozený původ. Výraz vznikl ve Španělsku jako „sangre azul“. Španělští aristokraté prý tak zdůrazňovali svůj původ: na jejich světlé pokožce byly dobře vidět modravé žíly, zatímco lidé pracující na slunci měli pleť tmavší.


 
Spojení se postupně rozšířilo po celé Evropě a dodnes označuje příslušníky starých šlechtických rodů. A právě za příběhy šlechtických rodů se můžete s Kudy z nudy vydat i po Česku. Zámky a hrady totiž nejsou jen krásné stavby – jsou to také místa, kde se psaly osudy rodů Rožmberků, Lobkowiczů, Schwarzenbergů, Harrachů nebo Kinských. Zajímavý pohled do života aristokracie nabízí Česká televize a populární dokumentární cyklus Modrá krev, který představuje potomky českých šlechtických rodů a jejich vztah k rodinným sídlům. I když modrá krev neexistuje, příběhy šlechtických rodů jsou dodnes živé a často vedou na ta nejkrásnější místa české krajiny.
 

6. Krev v názvech míst: kolik je u nás „krvavých“ stop?

Do české krajiny se krev propsala v názvech míst a legend. Cílem výletu může být třeba Krvavý rybník nebo Krvavý pramen, anebo místa spojená s nejkrvavějšími bitvami. Někdy jde jen o lidové pojmenování podle barvy vody či hornin, jindy za názvem opravdu stojí stará pověst nebo loupežnické historky.
 
Ke „krvavým“ místům se někdy přidávají i temné legendy. České země totiž znají také příběhy o upírech, tajemných hrobech a šlechticích, kteří prý vstávali z mrtvých a lidem pili krev. Pokud vás podobné historky lákají, můžete se vydat po stopách českých Drákulů – na místa, kde se historie, pověsti a trocha mrazivé fantazie potkávají dodnes. Často jde o místa v krásné přírodě nebo na turistických trasách – a někdy stačí jen krvavé jméno na mapě, aby se fantazie rozběhla naplno.
 

7. Česká krev v Hollywoodu i ve vesmíru

Česká krev má zvláštní talent dostat se opravdu daleko – někdy až do Hollywoodu, jindy až k Měsíci. Česká krev totiž koluje i v žilách lidí, které zná celý svět, a někdy byste to přitom vůbec nečekali. Americký astronaut Jim Lovell, velitel slavné mise Apollo 13, má z matčiny strany české předky. V roce 1968 patřil k první trojici lidí, kteří obletěli Měsíc, a jen malý krok ho dělil od toho stát se prvním člověkem na jeho povrchu.
 
České kořeny má i herec William Zabka, známý z filmu Karate Kid a seriálu Cobra Kai. Z Československa pocházeli rodiče Ashtona Kutchera a českou krev má i držitelka Oscara Sissy Spacek, jejíž dědeček Arnold Špaček pocházel z Moravy.


 
Další známé tváře? Třeba herečka Teri Hatcher ze seriálu Zoufalé manželky, filmová hvězda Adrien Brody, představitel Logana z Gilmorových děvčat Matt Czuchry nebo legendární poručík Columbo Peter Falk. Český původ mají i herečky Christine Lakin či Kiernan Shipka, anebo herci Brandon Sklenar, Brendan Fraser a Herbert Lom, vlastním jménem Herbert Karel Angelo Kuchačevich ze Schluderpacheru. Narodil se v roce 1917 v Praze do nepříliš majetné šlechtické židovské rodiny. Dětství trávil mimo jiné na Šumavě v Železné Rudě, ale po válce se prosadil především v britské kinematografii a stal se jedním z nejznámějších herců českého původu ve světě. Diváci si ho dodnes pamatují hlavně jako inspektora Dreyfuse, věčného protivníka komisaře Clouseaua ve filmové sérii Růžový panter s Peterem Sellersem. Zajímavé je, že když se po dlouhých letech v 90. letech do Česka vrátil, mluvil stále krásnou češtinou. Herbert Lom zemřel v září 2012 v Londýně, ale jeho příběh připomíná, jak daleko mohou české kořeny ve světě sahat.
 
Krev je zkrátka zvláštní věc. Vědci v ní zkoumají krevní skupiny, lékaři díky ní zachraňují životy a v pověstech se mění v symbol odvahy, rodové cti i temných příběhů. Někdy se promítne do názvů míst, jindy do legend o upírech, a občas dokonce do filmových rolí nebo hollywoodských rodokmenů.
 
Až tedy příště uslyšíte slovo krev, možná si nevzpomenete jen na biologii z učebnic. Třeba vám naskočí doktor Janský, červené zámky, Krvavý román, modrá krev šlechticů… nebo slavné osobnosti, v jejichž žilách koluje i kapka té české.