!

Upozornění: Vzhledem k aktuálním vládním opatřením jsou akce a provoz turistických cílů výrazně omezeny. Doporučujeme před vlastní návštěvou ověření u organizátora.

Úvod > Aktuality > 7 věcí, které nevíte o… českých turistických značkách
7 věcí, které nevíte o… českých turistických značkách
"> "> "> "> "> "> "> "> "> "> "> "> ">
Letní sporty

7 věcí, které nevíte o… českých turistických značkách

Vydáno 7. dubna 2021
Geniálně jednoduché, dobře promyšlené a už přes 130 let staré: takové jsou české turistické značky. Kudy vedly ty první, jak vypadaly kdysi a nyní, o čem vypovídají jejich barvy, kolik jich celkem je a kde najdete podobné značení ve světě? Poradíme vám!
O značkách vám zkrátka prozradíme téměř úplně všechno, dokonce i to, jak se bez našich dokonalých značek obejdete v cizině. Těm, kteří rádi chodí pěšky, nabídneme i velký rozcestník portálu Kudy z nudy.
 

1. Kudy vedly první značky?

První trasa Klubu českých turistů byla vyznačena v roce 1889 ze Štěchovic ke Svatojánským proudům. Nevedla však podél Vltavy, ale přes sedlo Kolna. Nedávno byla obnovena, a to v retro stylu, tedy s původním značkami a replikami historických směrovek. V roce 1889 vznikla také druhá trasa: má číslo 0001 a její nejstarší úsek, nazvaný podle zakladatele KČT Cesta Vojty Náprstka, vede z Berouna přes obec Svatý Jan pod Skalou do Karlštejna. Mezi nejstarší trasy patřila také Krakonošova stezka, vybudovaná v letech 1889–1894 z Bedřichova do Horní Rokytnice, Posázavská stezka, Riegrova stezka údolím Jizery, Palackého stezka a také první dálková trasa přes Brdy na Šumavu; ta byla dokončena v roce 1912.
 

2. Vypadaly první značky jinak?

První značky byly o něco větší než dnes: střední pruh měl šířku 10 centimetrů a lemovaly ho tenčí bílé pruhy se šířkou čtyř centimetrů. Dnešní značky mají rozměry 10 x 10 cm, všechny vodorovné pruhy jsou stejně široké, prostřední udává barvu trasy a krajní bílé slouží k tomu, aby byly lépe vidět.
 

3. Proč jsou značky barevné?

Až do první světové války se pro turistické značení používala výhradně červená. Později se začalo značit i barvou modrou a od roku 1916 se používaly čtyři barvy, jak je známe dnes. Značky mají svou logiku: červeně jsou vyznačené dálkové nebo hřebenové trasy, zkrátka ty nejnáročnější. Modré značky lemují významnější trasy, zelená barva je určená pro místní trasy a žlutá vás bude provázet na zkratkách, spojnicích a kratších cestách. Na důležitějších křižovatkách, v obcích a u zajímavých lokalit značky doplňují rozcestníky; na nich jsou tabulky s názvem místa a informací o nadmořské výšce, krátké texty a také směrovky k dalším místům na trasách.
 

4. Jak jsou značky dlouhé?

Kdybyste měli spoustu času a nic kloudného na práci, mohli byste na vlastní nohy zjistit, že Česko křižuje více než 43 tisíc kilometrů pěších a lyžařských turistických tras s 67 tisíci směrovkami a více než 38 tisíc kilometrů cyklotras.

Díky Klubu českých turistů jsou trasy jednotně značené, pravidelně udržované a aktualizované. Ročně přibude asi 400 až 500 kilometrů nových tras a naopak 200 až 300 kilometrů se ruší. Do systému patří i jezdecké stezky / hipostezky pro jezdce na koních a naučné stezky, značené bílým čtvercem se šikmým zeleným pruhem.
 

5. Jak se značky malují?

S kontrolami tras a obnovou značek pomáhá Klubu českých turistů přibližně 1750 dobrovolníků. Trasy se kontrolují každé tři roky; obnovují se chybějící značky, prořezává se porost kolem nich a mapuje se schůdnost cest.

K základní výbavě značkařů proto nepatří jen barvy a štětce, ale také šablony pro značky, škrabky, zahradnické nůžky nebo pilky. Tu a tam je potřeba vyznačit nové úseky, třeba k novým rozhlednám, k čemuž se využívají stromy, kameny nebo pařezy, ve volné krajině je občas nutný i speciální značkařský kolík a samolepicí značky, které se používají hladké povrchy.
 

6. Koho české značky inspirovaly?

Podobné značky se používají na Slovensku, v rumunském Banátu, v Chorvatsku na ostrově Krk kolem Bašky nebo na ostrově Žirje. Od roku 2007 se české značky rozšířily na území bývalého prvorepublikového Československa na Podkarpatské Rusi; na směrových tabulkách se tam objevuje cyrilice i latinka. Nejdál do světa se naše značky dostaly do Brazílie do oblasti kolem města Batayporã, které založil Jan Antonín Baťa.
 

7. Jak chodit bez našich značek?

Turistické značky nám závidí celý svět, na druhou stranu díky dokonalosti českého systému občas v zahraničí bloudíme, váháme anebo nestíháme. Leckde – třeba u sousedů na Slovensku – se totiž nepoužívá údaj o vzdálenosti v kilometrech, ale v čase. Je to užitečné, ale bohužel jsme zvyklí na něco jiného.

Na závěr proto připojujeme krátký návod, jak se v časových údajích vyznat: pro výpočet času se využívá evropský standart DIN 33466 a tedy koeficienty: za hodinu byste měli vystoupat 300 výškových metrů, po rovině ujít čtyři kilometry a sestoupat 500 výškových metrů. K výslednému času se připočítávají ještě rezervní minuty navíc podle vzdálenosti. Když je cíl blíž než 45 minut chůze, připočítává se rezervních pět minut, když je na jeho dosažení potřeba hodina až dvě, přidává se patnáct minut, a když je dál než dvě hodiny, rezerva je 30 minut. Pokud v cestě jsou ferraty, ledovce nebo extrémně strmé výstupy, čas se ještě o něco prodlužuje. Podobně je tomu na stezkách pro děti nebo naučných stezkách: tam se zase počítá se zdržením kvůli čtení informací na panelech podél cesty a také kvůli hrám malých výletníků.
Velký přehled dálkových turistických tras

Velký přehled dálkových turistických tras

Dálkové pěší trasy křižují naši republiku různými směry. Některé z nich dokonce dostaly pojmenování po významných osobnostech spojených s rozvojem turistiky, kultury a sportu. Další se jmenují podle toho, kudy procházejí a jiné připomínají význačné události z historie. Několik tras vedoucích přes naše území je evropského významu, jedná se o dálkové trasy, které protínají několik států. Kudy z nudy vám přináší přehled těchto tras. Projdete se po nějaké?

#světovéČesko a fenomén pěších dálkových tras: cesty z Čech až na konec světa

#světovéČesko a fenomén pěších dálkových tras: cesty z Čech až na konec světa

Když nám někdo poradí, že máme jít po červené a pak odbočit na zelenou, modrou nebo žlutou, je jasné, že je řeč o turistických značkách. Pečlivě značené trasy v Česku patří k absolutní evropské špičce, chodí se po nich už přes 130 let a mají řadu podob: jsou krátké i dlouhé, pohodlné i náročné, v rovinách i na horských svazích. Vyberou si dokonce i ti, kteří si oblíbili dálkové treky.

Znáte naše nejstarší turistické trasy?

Znáte naše nejstarší turistické trasy?

Také patříte k milovníkům toulek přírodou? Pak už jste určitě prošli nejednu turistickou trasu a možná vám značky připadají jako něco obyčejného, co tu bylo vždycky. Pravda je ale taková, že s turistickým značením se začalo až na konci 19. století a nutno říci, že se v rámci nacionální prestiže často předháněly české a německé turistické spolky čí trasa bude delší nebo rychleji vyznačená. Pokud vás napadlo, jaké trasy vlastně vznikly jako první a jestli se po nich dá chodit ještě dnes, podívejte se na naše tipy, které vás třeba překvapí.