K oblíbeným výletním cílům patří na Rýmařovsku
zřícenina hradu Rabštejn. Leží uprostřed lesů v Hraběšické hornatině, 2 km severně od Bedřichova, na svahu horského hřbetu svažujícího se do údolí říčky Oskavy. Hrad se rozkládal na dvou vysokých skaliscích (25 a 35 m) a ve své době byl nejvýše postaveným hradem na Moravě. Na jeho
vrchol je v současné době možné se dostat jedině
pomocí žebříků.
Z vlastního hradu se zachovaly jen nepatrné
zbytky zdí, jimiž se procházelo do hradního dvora. Dominantou zříceniny jsou
dvě skalní hradby 25 a 35 m vysoké. Na temeni nižší skály stála
bašta k ochraně brány. Nahoře na východní, vyšší skále byla hradní věž – hláska, která se však již v 18. století až do základů sesula, takže po ní dnes není ani stopa. Podobný osud stihl zřejmě i
malý a těsný hradní palác na jižní skále. Dále se zachovaly
zbytky okružního zdiva předhradí a stopy hradního příkopu.
O vzniku jeho názvu vypráví pověst. Podle ní měl hradnímu pánovi poté, co upadl do zajetí, přinést havran prsten, který věnoval své milé a ona ho zahodila.
Z historie hradu Rabštejn
První zpráva o hradu pochází z roku
1318 a informuje, že
olomoucký biskup Konrád I. se zmocnil s velkou námahou hradu "Rabinstaina" a odevzdal jej
králi
Janu Lucemburskému. Pravděpodobně vyrval hrad z rukou některého z
přátel Jindřicha z Lipé. Další zprávy o Rabštejnu pak mizí. Od počátku 15. století hrad střídal často zástavní držitele. Za husitských válek tvořil jakousi
protiváhu husitského hradu Sovince a král
Zikmund jej dával v zástavu pouze svým věrným přívržencům. V 70. letech 15. století získali zástavu Tunklové z Brníčka, kteří však o ni museli svést
tuhý boj s Janem Heraltem z
Kunštátu, držitelem sousedního sovineckého panství.
Za česko-uherských válek
byli oba
Tunklové přívrženci
krále Jiřího a boje mezi nimi a
stoupenci krále Matyáše Korvína tu neustaly ani po míru vratislavském (1474). Počátkem 16. století získal hrad Rabštejn a celé panství jako zástavu
Petr ze Žerotína, pán na
Šumperku. Protože Rabštejn byl
malý, nepohodlný a vzdálený od hospodářského centra panství (patrně za česko-uherských válek i značně poškozený), postavil si Petr kole roku
1520 zámek v Janovicích, který se stal novým sídlem panství. Na Rabštejně pak bydleli někteří panští služebníci, především lesník. Bylo tam zřízeno i vězení. Jako pevnost byl využit ještě za třicetileté války, v letech 1645-1646 jej dobyli Švédové. V 2. polovině 17. století pak byl již definitivně opuštěn.