Na vůbec první elektrifikované trati na území někdejší rakousko-uherské monarchie z Tábora do Bechyně, přezdívané Bechyňka, stával historický příhradový most z počátku 20. století. Přemostění údolí řeky Lužnice v Táboře bylo vůbec největším stavebním objektem celé trasy. Hloubit základy ke stavbě mostu začala firma J. Kubíček a spol. z Prahy-Vinohrad koncem dubna 1902 a stavba byla dokončena v listopadu 1902.

Most je unikátní tím, že ho tvoří tři kamenné a dva ocelové oblouky, které jsou otočené směrem k vodě. Jeho rekonstrukce už ale nebyla možná, protože by znamenala dlouhou výluku a byla velmi nákladná. Zároveň by prodloužila životnost mostu asi jen o 25 let.

Nový most je kopií původního, ve stejné geometrii a proporcích. Jen konstrukce už není nýtovaná, ale svařovaná. Nýty na povrchu nahradila jejich atrapa. Celková délka nové konstrukce je 174 metrů a výška 29 metrů.

Nový most zároveň zrychlí a zkvalitní cestování vlakem, protože vlaky na něm mohou jet rychlostí 50 km/hod. Kromě nového mostu vzniká v místě také lávka pro pěší, která bude nově otevřena v srpnu/září 2026.