Dálnice D5 je jedna z nejfrekventovanějších komunikací v celé České republice. Mezi obcí Rudná a Berounem klesá do hlubokého údolí říčky Loděnice a protíná stejnojmennou obec vedví. Po pravé straně ve směru na Plzeň řidiče zaujme terasovitá skála osázená vinnou révou a pod ní budova zámku, přesněji bývalého zámku.

Ještě před pár lety chátral a řidiči si možná pamatují jeho fialovou oprýskanou fasádu s dvěma nárožními věžemi. Zámek obklopoval zpustlý park a vzrostlá lipová alej vedoucí k hlavnímu vchodu do zámku. Stavba chátrala, rozpadala se a byla vlastně jakousi nelichotivou vizitkou pro stovky tisíc návštěvníku blížících se do Prahy po hlavní dopravní tepně ze západu Evropy.

Teprve v roce 2010 nastal obrat. Zmizela střecha, byla vyměněna za novou. K dvěma věžím přibyla další, středová. Ztrouchnivělá dřevěná špaletová okna byla vyměněna za nová, plastová. Vinice byla zkultivována a osázena novými keři, které se snad ujmou. Alej byla prořezána a prosvětlena. Travnatá plocha před bočním průčelím zmizela, byla nahrazena štěrkem. Barva omítky zůstala, jen se změnila v kombinaci světlé a tmavé růžové, až nachově fialové. Na vrcholcích věží se objevily kříže, pozlacené, pravoslavné. V levé části parku u vinice vyrostla zvonice s křížem vybavená 10 zvony, jejichž srdce jsou ovládány provázky ručně i nožně.

Loděnický zámek se proměnil v pravoslavný monastýr, ženský klášter. Zámek v neorenesančním stylu si původně nechal v roce 1873 postavit pražský podnikatel Antonín Cífka jako rodinné sídlo. Později v jeho okolí vznikl první tenisový kurt v Čechách a víno z přilehlé vinice bylo známo po celém Rakousku-Uhersku. Bylo ho sice málo a vnímáno jako určitá kuriozita, ale na konci 19. století „loděnické“ mělo skvělý zvuk, podávalo se i v Karlových Varech a do Loděnic se jezdilo z Prahy na oblíbené výlety. Honosná vila po první světové válce sloužila mnoha různým účelům – byla tu například stáčírna likérů, misijní škola, kanceláře atd. Majitelé se střídali a po roce 1948 ho využívalo několik státních institucí tak důkladně, že zámek se stal neobyvatelným.

Když se v jeho těsné blízkosti postavila dálnice, nestal se ani atraktivním pro hotelové využití. Chátral, a protože nebyl na seznamu kulturních památek, zmizel i ze zorného pole památkářů.

Teprve před pár lety jej převzala pravoslavná církev. Ruský investor jej přetvořil na Pravoslavný monastýr svatého Václava a svaté Ludmily. V objektu je dnes klášter, středisko duchovní obnovy, ze sklepních prostor byla vytvořena rozsáhlá kaple, najdete zde i prodejnu církevních předmětů a knih. Církevně klášter spadá pod Pražskou pravoslavnou eparchii.

Zvonkohru si můžete poslechnout v podání klášterních ctihodných sester každou neděli (a ve svátek) před začátkem bohoslužeb v monastýru sv. Ludmily a sv. Václava, tedy v 9.55 hodin.

Návštěvu je ideální spojit s výletem do nedalekého Berouna, Svatého Jana pod Skalou, Bubovických vodopádů nebo když budete chtít navštívit Důlní expozici Chrustenická šachta nebo si udělat výšlap na rozhlednu Lhotka u Berouna. Nezapomeňte, že nedaleko je také skvělá příležitost spatřit výrobu skla v Nenačovicích.

Loděnický zámek sice změnil svůj původní účel, jeho fasáda doznala mnoha změn, celková estetika je více kýčovitá a blíží se svým ruským vzorům, ale pořád je to lepší řešení, než kdyby kdysi půvabná stavba chátrala dál až do naprosté destrukce.