Areál zámku v Červené Řečici patří mezi nejhodnotnější příklady české renesance. K typickým rysům patří především lunetová římsa a sgrafitová výzdoba fasády, jež se na architektuře řečického zámku bohatě uplatňuje.
Renesanční zámek vznikl v polovině 16. století přestavbou původního hradu, který dnes připomíná válcová hláska. Kdy přesně tvrz vznikla, není známo. Jisté je pouze, že v roce 1144 daroval český kníže Vladislav II. pražskému biskupovi Otovi zalesněnou krajinu při horním toku řeky Želivky, kde náleží i Řečice, která se tak stala centrem rozsáhlého panství pražských biskupů a arcibiskupů.
Do světských rukou přešlo řečické panství v roce 1415, kdy se jeho majitelem stal Jan z Chotěmic, následovali Trčkové z Lípy, páni z Ústí a páni ze Stráže. Po roce 1535 se ujal hradu Šebestián Leskovec, za něhož došlo k největšímu rozmachu řečického panství. Šebestián nechal přestavět hrad na renesanční zámek. Po Bílé hoře získal Červenou Řečici pražský arcibiskup Arnošt Harrach a jeho nástupci vlastnili zdejší panství až do roku 1948.
Hrad býval obklopen vodním příkopem, který se do dnešních dnů částě zachoval. Napájela ho sousední kaskáda rybníků. Největší zajímavostí je velmi zachovalé opevnění se dvěma baštami na západě. Pro stavby pozdního 16. století je typická náročná sgrafitová figurální výzdoba, která zcela pokrývala vnější i dvorní fasády nových budov. Část z nich se v novodobé úpravě dochovala dodnes.
Zámek prochází postupnou rekonstrukcí, milovníkům historie je zpřístupněn pouze v omezeném provozu.