Před třemi staletími zahrady využívali piaristé, v 19. století až do roku 1938 studenti učitelského ústavu a v 2. polovině minulého století sloužily žákům odborného učiliště Tatry, n. p. V minulých létech jejich část využívalo Muzeum Novojičínska, p. o., k pořádání akcí pro veřejnost. Jiné využití zahrady neměly. Nově se zahrady staly místem k relaxaci a trávení volného času nejen studentů a žáků škol, ale i mnoha dospělých, rodin s dětmi. Počítá se komorními koncerty i s oddáváním snoubenců. Romantické prostředí zahrad v Příboře k tomu doslova vybízí.

Zahrady na ploše cca 5 300 m² jsou rozděleny do dvou částí. Horní zahrada je komponovaná spíš komorněji. Je tady spousta zpevněných ploch, chodníčků, malých háječků s doprovodnou zelení a uprostřed kašna. Centrální prvek je pódium, kde by se měla odehrávat kulturní hudební vystoupení. Spodní zahrada je komponovaná jako odpočinkový sad pro společenská posezení. Zahrady budou sloužit k relaxaci a klidnému trávení volného času lidí všech generací. ouka s květinami a travnaté plochy.

Rozšíření původního areálu piaristů o dolní zahradu vytvořilo předpoklad propojení zahrad i budovy kláštera s historickým jádrem města. Tato část je jakýmsi myšlenkovým pokračováním piaristické filozofie. Hlavními motivy jsou sad, potok a okno. "Sad" je pokračováním sadu v horní zahradě a připomenutím pěstitelských aktivit piaristů. "Potok" umístěný v hlavní pohledové ose navazuje na vodní prvek a pítko a je jakýmsi pokračováním elementu vody, vnímaného jako symbol života a očisty. Výtvarně pojednané "okno", kterým je potok zakončen, je symbolicky otevřeno všem názorům, filozofiím, myšlenkám, úhlům pohledu a především možnostem a nápadům, které umožňuje a rozvíjí pravé vzdělání.