Lodní doprava na Labi
Jaké lodě pluly po Labi?
Co vozily? Zkuste si
zatočit kormidelním kolem. Podívejte se tváří v tvář s historickým skafandrem. Expozice vás provede historií plavby od počátků až do dnešních dnů.
Od 40. let 19. století začal vzrůstat význam
Děčína jako důležitého přístavu a překladiště. Kromě strategického, pohraničního místa na mapě k tomu přispěl i
rozmach paroplavby. Nejstarším exponátem je
monoxyl – loď vydlabaná z jednoho kmene, typ plavidla, používaný v pravěku a převzatý ještě
starými Slovany. V jednotlivých místnostech jsou vystaveny modely lodí, které převážely hlavně sůl mezi Litoměřicemi a Magdeburkem. Rozvoj plavby byl tak pevně
spjat se solným obchodem. Lodě pluly po proudu pouze samotíží a s pomocí plachty, proti proudu pak byly vlečeny po potahových stezkách lidmi nebo koňmi. V expozici uvidíte také
ojedinělý model této lodi.
Mezi další zajímavosti jistě patří
modely řetězových parníků, které se posouvaly
po řetězu položeném na dno řeky od Hamburku až po Mělník v délce 720 km. Uvidíte ale i modely salonních parníků provozujících vyhlídkové plavby po celé délce
Labe. Mezi desítkami modelů nechybějí ani
technická plavidla či
rekonstrukce přehrady.
Návštěvníci z řad dětí jistě ocení možnost
zatočit si kormidelním kolem v kormidelně přenesené (a samozřejmě renovované) z poslední, dnes již neexistující motorové lodi typu Polák. Celou expozici doplňují nejen
grafiky a fotografie s tematikou plavby, ale i původní kormidelní kola či součásti lodních strojů z nejrůznějších typů plavidel. Podle jejich velikosti si můžete představit, jakou musel mít kormidelník sílu a zručnost při manévrování s lodí. V závěrečné, sedmé místnosti expozice,
uvidíte modely současných lodí. Ty, navigované dnes již nejmodernějšími radary, přepravují náklad ve dne i v noci.
Gotické umění na Děčínsku
Součástí expozice je
23 plastik,
monstrance, dvě
drobné plastiky a archeologické nálezy. Nejstarší exponáty pocházejí z druhé poloviny 13. století, nejmladší ze druhé čtvrtiny 16. století. K nejzajímavějším patří
Panna Marie s Ježíškem z Kamenického Šenova, která se stala tváří expozice. Původ madony je zatím
opředený tajemstvím, dosud se totiž neví, kde se v minulosti nacházela. Ví se jen to, že vznikla po husitských válkách. Ten, od koho ji muzeum získalo, uvedl, že se podle rodinné tradice
našla v potoce.
Dále expozice ukáže
60 pražských a míšeňských grošů spolu s unikátní stříbrnou pozlacenou šatovou sponou a dvojici drobných plastik
svaté Barbory a Kateřiny, které ze své rezidence do expozice zapůjčil litoměřický biskup Jan Baxant.