Vyšehradská skála nad řekou Vltavou

Skála tvoří dramatický jihozápadní okraj vyšehradského ostrohu. Její strmé stěny kdysi chránily celé středověké město, které tu stálo — s chrámy, palácem, kapitulou i měšťanskými domy. Husité jej v roce 1420 zničili, ale podzemní prostory prý zůstaly nedotčeny. Pod skálou se podle některých teorií nachází síť chodeb, krypt a možná i pokladů, které čekají na své objevení.
 

Libušina lázeň a tajemství podzemí

Na skalním výběžku najdeme zříceninu zvanou Libušina lázeň — pozůstatek strážní bašty ze 14. století. V jejím okolí bývala stará vyšehradská vodárna. Pod povrchem se podle senzibilů skrývá rozsáhlé podzemí, které vyzařuje silnou energii. Některé hypotézy dokonce mluví o románských kryptách, únikových chodbách a pohřbeném panovníkovi.
 

Výhled, který bere dech

Z vrcholu skály se otevírá jeden z nejkrásnějších výhledů na Prahu — panorama od Braníka až po Staré Město, s Vltavou jako stříbrnou stuhou pod nohama. Místo je přirozenou vyhlídkou, ale i duchovní hranicí mezi městem a jeho pradávnou pamětí.
 

Nejhlubší místo na Vltavě v Praze

Pod Vyšehradskou skálou se Vltava noří do svého nejhlubšího místa na území Prahy — až 10 metrů pod hladinu. Říká se, že právě zde se řeka nejvíc podobá sobě samé: temná, klidná, a přesto plná pohybu. Vyšehradská skála je jako tichý strážce, který pod sebou ukrývá víc, než se zdá. A i když hladina Vltavy působí klidně, právě pod ní se nachází již zmiňované nejhlubší místo v Praze. A proč právě pod skalou? Důvodem je geologická stavba skály — tvořená tvrdými ordovickými břidlicemi, které se strmě svažují přímo do koryta. Vltava tu neměla kam meandrovat, a tak se místo stalo přirozeným „nárazníkem“, kde se voda zahloubila do skalního podloží. Místo je opředené pověstmi, jako by hloubka vody chránila dávné příběhy, které se zatím neodvážily vystoupit na světlo.
 

Vyšehradský tunel

Tunel vznikl jako odpověď na přirozenou nepřístupnost Vyšehradské skály, která po staletí chránila jih města, ale zároveň bránila jeho rozvoji. Před jeho vybudováním museli lidé překonávat strmé stoupání na Pankrác nebo se nechat převézt přívozem, který obeplouval skálu po stejném břehu. Projekt tunelu byl odvážný – skála byla velmi tvrdá. A zatímco geologové varovali před přílišnou šířkou stavby, Umělecká beseda prosazovala cimbuří a věže u portálů. Mnozí totiž namítali, že tunel naruší pohled na věhlasnou a historicky ceněnou vyšehradskou skálu a stavěli se proti. Aby se kritikům dostalo zadostiučinění, vznily právě ony romantické prvky v historizujících formách. Klenba tunelu byla vymodelována z lomového zdiva, obložená žulovými kvádry, přesně opracovanými podle šablon. Severní portál dodnes zdobí malý kamenný znak Prahy.

Vyšehradský tunel skrz tvrdou skálu nad Vltavou byl slavnostně otevřen v prosinci roku 1904. Měří 35 metrů a navrhl jej Ing. Karel Vosyka, tehdejší rektor C. a k. české techniky (již v roce 1879). Historizující tvář stavby navrhl František Velich, autor zdobených portálů, opěrných zdí a drobné stavby u severního portálu. Stavbě musel ustoupit romantický domek převozníka i patrová budova takzvané Hrnčířské stráže. Domek č.p. 44 byl při úpravě nábřeží snížen o jedno patro (přízemí domku zmizelo pod terénem) a byla v něm zřízena úřadovna výběrčích potravní daně. První tramvaje projely Vyšehradským tunelem v létě 1910. V historii se několikrát uvažovalo o rozšíření tunelu, o proražení druhého tubusu nebo o vybudování lávky kolem skály, tyto úvahy se ale nikdy nerealizovaly.

Dodnes slouží tunel jako tramvajová, silniční i pěší spojnice mezi Podolím a Novým Městem. Tunelem projíždějí tramvaje, auta i cyklisté (vede tudy cyklotrasa A2 - v sezóně projede tunelem až 400 cyklistů za hodinu). Po západní straně vede úzký chodník, kde se pěší dělí o prostor s cyklisty. A i když je tunel krátký, jeho význam je obrovský: bez něj by pravobřežní spojení mezi Podolím a centrem Prahy vedlo velikou oklikou. V dobách uzavření tunelu zde zajišťují náhradní dopravu (pro pěší a cyklisty) lodě, které obeplouvají skalní masiv po pravém břehu.
 

Podskalí – život pod skálou

U Vyšehradské skály musíme zmínit i ztracené Podskalí - osada na periférii Prahy skutečně vznikla „pod skálou“, a tou byla právě ta Vyšehradská. Rozkládala se na úzkém pruhu vltavského břehu, táhnoucím se od Vyšehradu k severu, až téměř k Šítkovským mlýnům. Byla to rybářská a vorařská vesnice, která žila v rytmu řeky, dřeva a každoročních povodní. Už od 12. století tu žili rybáři, voraři, ledáři a písaři řeky — lidé, kteří znali její nálady, proudy i nebezpečí. Ale jen ten, kdo vlastnil dům s přístupem k vodě, mohl provozovat plaveckou živnost. Vyšehradská skála byla jejich ochranou i osudem — při obléhání města v roce 1420 bylo Podskalí vypáleno, ale znovu se zvedlo. Až když se v roce 1904 prorazil Vyšehradský tunel, začala se psát nová kapitola: regulace břehů, nábřežní zdi a dopravní spojení oddělily osadu od řeky, která ji živila. Dnes z ní zůstává jen kostelík sv. Trojice a budova bývalé celnice.