Vodárenská věž se stala součástí prvního
plzeňského vodovodu už v roce
1532. Voda tehdy neproudila potrubím, jak jej známe dnes, ale soustavou dřevěných rour. Nejprve zásobovala jedinou veřejnou kašnu na dnešním
náměstí Republiky, teprve postupně se vodovodní síť rozrůstala do dalších částí města. K čerpání vody sloužilo zařízení poháněné vodním kolem na Mlýnské strouze. V nejvyšším patře věže se nacházela nádrž, odkud voda samospádem putovala k plzeňským domům a kašnám. V podzemí věže, které je součástí prohlídkové trasy
Plzeňského historického podzemí, si dnes návštěvníci mohou prohlédnout věrnou repliku tohoto unikátního mechanismu.
Šestipatrová stavba nebyla navržena kvůli vyhlídkám, ale především proto, aby byla vodní nádrž umístěna co nejvýše a vytvářela dostatečný tlak pro rozvod vody.
Svému původnímu účelu sloužila až do roku 1889, kdy ji nahradila nová městská vodárna na Homolce.
Do horních pater se běžně nepodíváte, přízemí věže však dodnes slouží jako vstup do sousedního domu, kde sídlí
Muzeum rodiny Škodů.