Opevnění Vltavské čáry navazovalo na jižní okraj pásma
Vnější obrany Prahy (tzv. Pražská čára), které procházelo v linii Mělník – Slaný –
Smečno –
Beroun – Slapy a bránilo v překročení řeky případným nepřítelem. Jižní pokračování této obranné linie mělo po pravém břehu řeky pokračovat ke
Hluboké nad Vltavou. Z celého pevnostního systému se do vypuknutí druhé světové války podařilo
dokončit přibližně 85 %. Výstavba
úseku č. 126 v okolí Kamýku nad Vltavou byla zadána v květnu roku 1938 berounské stavební firmě ing. Emila Štěrby. Ve velmi krátké době zde bylo postaveno
celkem 64 objektů.
Po okupaci Československa německou armádou v březnu 1939 byly tyto
objekty uzavřeny zabetonováním vchodu a střílen. Protože ale existovaly oprávněné obavy okupantů z využití pevnůstek v případě povstání, bylo rozhodnuto o
likvidaci všech těchto bunkrů lehkého opevnění. Zachovány směly být pouze ty, při jejichž odstřelu by bylo vážně ohroženo okolí. Specifické podmínky v
Kamýku nad Vltavou však umožnily
zachování souboru čtyř pevnůstek, z nichž je nejlépe patrný
objekt č. 126/7/A-160z, stojící v dominantní poloze na skále nad mostem. Jižně od něho se nachází další objekt č. 126/6/A-140z. Zbývající dvě pevnůstky č. 126/10/A-180z a 126/11/A-180z stojí na severním okraji obce
v zahradě domu čp. 104 a v areálu nedaleké pily.