Na svazích nad dnešním Václavským náměstím se už ve 14. století rozprostíraly vinice, které založil Karel IV. jako součást své velké vinařské reformy. Oblast byla známá jako Viničné Hory a tvořily ji roztroušené usedlosti, zahrady a sady. V 18. století se vinice obnovily po úpadku způsobeném třicetiletou válkou, ale až roku 1849 vznikla samostatná obec Královské Vinohrady. Rozvoj zbrzdil zákaz výstavby kvůli blízkosti vojenské pevnosti, ale po jeho zrušení v roce 1875 se oblast proměnila v moderní město. Vinohrady byly povýšeny na královské město roku 1879 a staly se čtvrtým největším městem v českých zemích.

Na rozdíl od dělnického Žižkova vznikaly vinohradské domy jako reprezentativní činžáky pro střední a vyšší vrstvy. Architekti nešetřili na štuku, balkonech ani výšce stropů. Vinohrady se staly domovem lékařů, právníků, umělců i politiků, kteří hledali klid, zeleň a kulturní zázemí. Zdobnost nebyla jen estetická, ale i společenská: kdo měl balkon s výhledem do Riegrových sadů, měl i místo v kavárenské konverzaci.

Slavné osobnosti, salonní život a perličky z Vinohrad

Vinohrady byly domovem mnoha kulturních velikánů, kteří spoluvytvářeli jejich noblesní pověst. Karel a Josef Čapkovi žili v dvojdomku v ulici Bratří Čapků, kde vznikaly texty, které formovaly českou literaturu i politiku. Sochař Ladislav Šaloun si zde postavil ateliér s obytnou částí, v níž vznikl slavný pomník Jana Husa. Architekt Jan Kotěra navrhl a obýval vilu v Hradešínské ulici, zatímco básník Viktor Dyk měl vilu v Dykově ulici, která dodnes nese jeho jméno. Vinohrady byly místem, kde se salonní konverzace mísila s uměleckou tvorbou, a kde se noblesa žila, ne jen předstírala.

Vinohrady nejsou jen o krásné architektuře, ale i o malých historických zázracích. Už v roce 1897 se tu rozjela první "elektrika", která spojila čtvrť s centrem města. V roce 1924 se z Vinohradské třídy rozeznělo první rozhlasové vysílání v českých zemích. Zajímavostí je také to, že vinohradské ulice nesou jména spojeneckých států Dohody – Americká, Anglická, Italská... jako připomínku ideálů první republiky. A v Divadle na Vinohradech se hrály premiéry, které formovaly české divadlo, zatímco v kavárnách se šeptaly verše i politické plány. Vinohrady jsou čtvrtí, kde se historie neukládá do vitrín, ale žije mezi stoly, stromy a štukem.

Vinohrady žijí kulturou v divadlech, kavárnách i vinárnách

Vinohrady nejsou jen čtvrť elegantních činžáků, ale i místem, kde se žije kulturou. Na dohled od Náměstí Míru sídlí legendární Divadlo na Vinohradech, jehož historie sahá do počátku 20. století a jehož jeviště hostilo největší české herecké osobnosti. Vedle slavného vinohradského divalda se tu nachází i komornější Divadlo U Hasičů, kde se střídají činoherní inscenace s dětskými představeními.

Kouzlo Vinohrad se ale rozprostírá i v malých kavárnách, vinárnách, hospůdkách a barech s osobitou atmosférou – mezi oblíbené patří například stylová kavárna Kaaba, tradiční Můj šálek kávy či podniky na Korunní a Francouzské ulici. Poslechnout si můžete třeba šansony u klavíru, mluvené slovo přímo od autora anebo jazzovou hudbu. V Boho cafe & store se snoubí design s tvůrčím klidem, zatímco Večerní kavárna Souterrain zve na autorská čtení a koncerty v podzemí, kde každé slovo zní jako ozvěna starých vinohradských příběhů. Vinárna 2 deci propojuje víno s uměním, Přátelé Wine Friends zase s přátelstvím a rozhovory, které se táhnou až do noci. A pak je tu Balbínova poetická hospůdka – srdce vinohradské kultury, kde se zpívá, recituje a diskutuje.

Noční život reprezentuje Retro Music Hall, jeden z nejmodernějších hudebních klubů v Praze, který hostí koncerty, DJ sety i divadelní performance. A pokud noblesa potřebuje kapku alternativy, stačí sejít do Radost FX - legendárního klubu s kavárnou, galerií a tanečním parketem, kde se potkává historie s elektronikou. Vinohrady tak nabízejí kulturní spektrum od secesní lóže po pulzující beat.

Městská památková zóna Vinohrady

Od roku 1993 jsou Vinohrady součástí "Městské památkové zóny Vinohrady, Žižkov, Vršovice" , která chrání jejich jedinečný urbanistický celek, secesní a novorenesanční architekturu a kulturní památky. Mezi TOP památky Vinohrad patří:

Kostel sv. Ludmily – dominanta náměstí Míru a symbol Vinohrad. Novogotická stavba z konce 19. století upoutá dvojicí věží, které se tyčí nad městskou krajinou. Uvnitř vynikají vitráže a varhany s bohatým zvukem.
Divadlo na Vinohradech – jeden z nejvýznamnějších divadelních domů v Česku. Jeho secesní interiér i dlouhá historie vytvářejí atmosféru skutečné pražské kultury.
Národní dům na Vinohradech - reprezentativní secesní budova z konce 19. století, která dodnes hostí koncerty, plesy a společenské akce. Její interiéry se zlatými štuky a křišťálovými lustry připomínají slavnou éru Vinohrad jako elegantní čtvrti pražské smetánky.
Vinohradská tržnice - historická hala z roku 1902, kde se dříve prodávaly čerstvé potraviny z okolních statků. Dnes je místem setkávání, chutí i vůní – kromě trhů zde najdete kavárny, designové obchody a příjemnou atmosféru městského života.
Vinohradská vodárna – technická památka z konce 19. století, jejíž věž dnes nabízí krásný výhled na město. V okolí se dochovaly elegantní činžovní domy s typickými fasádami.
Havlíčkovy sady (Grébovka) – rozsáhlý park inspirovaný italskými zahradami. Romantické altány, umělá jeskyně Grotta, vinice i Viniční altán s výhledem na Prahu – ideální místo pro podzimní procházku se sklenkou vína.
Vinohradská radnice – impozantní budova z počátku 20. století s bohatou výzdobou. Dnes zde sídlí úřad městské části, ale stojí za to se zastavit alespoň kvůli architektuře.
Náměstí Jiřího z Poděbrad – srdce moderních Vinohrad, místo farmářských trhů a sousedských setkávání. Dominantou je kostel Nejsvětějšího Srdce Páně – monumentální dílo architekta Jože Plečnika.
Maceškův palác – jeden z nejkrásnějších činžovních domů Vinohrad, postavený v secesním stylu podle návrhu architekta Osvalda Polívky. Bohatá fasáda s ženskými postavami a ornamenty dokládá, proč se Vinohrady nazývají galerií pražské secese.
Radiopalác - funkcionalistická perla 30. let, kterou navrhl architekt Bohumil Sláma. Původně moderní administrativní budova s kavárnou a kinem symbolizovala pokrok a nové technologie — dnes zůstává významným příkladem meziválečné architektury.
Český rozhlas - rozsáhlý komplex na Vinohradské třídě, kde od 30. let minulého století sídlí hlas republiky. Budova se pyšní funkcionalistickými liniemi a stále zde vznikají pořady, které utvářejí kulturní dědictví českých médií.
Sokolovna Královské Vinohrady - monumentální stavba z roku 1897, symbol tělovýchovného hnutí i českého vlastenectví. Její interiér s tělocvičnou a divadelním sálem byl od počátku centrem sportovního i společenského života čtvrti.
Sady Svatopluka Čecha - zelená oáza mezi činžovními domy, kde se potkává historie s odpočinkem. Elegantní park s kašnou, sochami a starými stromy nabízí klidný únik z rušné Vinohradské ulice – ideální místo pro chvíli s kávou a knihou.
Pamětní trolejbusová zastávka Orionka - nenápadná, ale kouzelná připomínka doby, kdy po Praze jezdily trolejbusy. Informační tabule i původní sloup s dráty odkazují na první linky, které spojovaly Vinohrady s centrem města v polovině 20. století.