Viklanem se nazývá osamělý skalní útvar opírající se malou částí o podloží. Na ní se, působením sil, částice více obrušují a proto se dá viklanem pohnout. Jesenický viklan má hmotnost asi šest tun. Tento ojedinělý přírodní výtvor vznikl působením eroze, která obrousila především spodní část skaliska stojícího osamoceně uprostřed borových lesů, takže se kámen dotýká podloží jen poměrně malou částí.

V minulosti došlo vlivem vandalů k poškození žulového lůžka, takže se kámen již neviklal. Ztracenou rovnováhu viklanu pomohl v roce 2014 nalézt známý experimentární archeolog Pavel Pavel, který u jesenického viklanu zúročil své zkušenosti získané při rozhýbání soch moai na Velikonočním ostrově.

Jesenický viklan je tvořen žulou tzv. tiského typu. Tato hrubozrnná biotická žula má modrošedé zbarvení, které je dáno především složením křemene, slídy, živce a amfibolu. Vysoký obsah křemene má na svědomí velkou pevnost žuly, která je v těchto končinách nejrozšířenější hlubinnou vyvřelinou.