Po opuštění
hradu Valečov na počátku 18. století se světničky staly
obydlím místní chudiny, tzv. skaláků.
Podlahy
světniček byly dřevěné, okénka zasklená, zasazená do skály. Dveře byly přizpůsobeny skalám. Většina místností měla
kamna s komínem vyvedeným nad skály. Některé výklenky skaláci používali jako
chlévy pro domácí zvířata.
Ke konci 19. století zde žilo 7 několikačlenných rodin, přibližně asi 30 osob. Roku 1892 došlo k jejich
násilnému vystěhování a tito obyvatelé byli přesídleni do okolních obcí.