Studánka s dodnes čistou vodou má nad sebou velký kámen s prohlubní – údajné lůžko sv. Prokopa. Často prý na něm odpočíval při putování zdejším krajem a přemítal o tom, jak naložit s duchovním dědictvím sv. Cyrila a Metoděje. Kameni byla přičítána také kouzelná moc – kdo prý na kameni přespal, toho přestaly bolet záda. Legendy tvrdí, že je to místo, kde se sv. Prokop modlíval o samotě v době, kdy už byl postaven klášter. Kousek odsud stojí už uschlý smrk, původně prý hůl, kterou si u studánky sv. Prokop kdysi zapomněl.

V mladší době kamenné neboli neolitu se vápenec používal jako surovina k výrobě nejrůznějších předmětů. Vápenec byl měkčí a dostupnější než pazourek. Pravěký člověk z něj vyráběl palice, mlaty, sekyry a motyky. Archeologickou lokalitu se zachovanými neolitickými lomy na krystalický vápenec, z něhož se poté zhotovovaly nejrůznější drobné a zdobné předměty, se u nás nachází právě v oblasti Bílého kamene u města Sázavy.