Vidoule je od okolí oddělena na severu
Motolským údolím, na východě
Košířským údolím, z jihu kotlinou horního toku Prokopského a Jinonického potoka. Je jednou z
posledních tabulových hor v Praze, která zůstala více méně nezastavěná. Jako taková tvoří významnou krajinnou dominantu a patří k nejvýše položeným místům v
Praze.
Jako přírodní památka Vidoule byly vyhlášeny tři samostatné plochy na úbočí hory. Severní část chráněného území zahrnuje
až 30 metrů vysoké pískovcové stěny, odkrývající profil perucko-korycanskými vrstvami. Jde převážně o umělé odkryvy
vzniklé těžbou. Také východní část má geologický charakter – zde však na povrch vychází především
slínovce (opuky), které
tvoří i vrcholovou plošinu hory. Jižní část chráněného území na svahu k Novým Butovicím má význam především botanický a entomologický. Jde o zachovalý fragment
bývalých teplomilných mezí a pastvin, na kterých se vyskytuje mimo jiné ohrožený měkkýš trojzubka stepní.
Na severní srázy Vidoule navazuje
přírodně krajinářský park Cibulka z 1. poloviny 19. století. Zejména severní svahy Vidoule jsou bohatým vodním zdrojem s
množstvím pramenů. Z tohoto pramenného horizontu čerpal vodu i historický vodovod do Jinonického zámku na východním úbočí hory.
V roce 1680, v době řádění moru, byli
na úpatí pohřbíváni ti, kteří nemoci podlehli. Až do roku 1948 zdejší jeskyně obývala pražská chudina. Výjev zachytil na kresbě s názvem Skalní byty na Vidouli v roce 1887 český malíř Adolf Liebscher.
Na vrcholu kopce se kromě vodárny a školního areálu nacházejí
zbytky komplexu bývalé protivzdušné obrany státu v podobě tvrzí, rozpadlých budov, podzemních chodeb, silnic a plotů, které směřují na západ. V nejvyšším bodě lesa stojí
umělá zřícenina s rozhlednou. Pod ní objevíte
umělou jeskyni Dantovo peklo se sochou Jitra (Škrtiče, Chrona). U jezírka pak stojí Diana se psy. Další zajímavostí je
poustevna, ve které stával poustevník, který návštěvníkům požehnal při sešlápnutí prahu.