Pomníček stojí na okraji lesa nedaleko od hráze přehrady na Černé Nise. Nechala ho postavit rodina lesníka Antonína Mietha v místech, kde došlo k přestřelce mezi nejslavnějším pytlákem Jizerských hor Augustinem Zenknerem (přezdívanným Stammel) a lesníky Miethem a Neuwingerem.

Stammel (Augustin Zenkner) pocházel z Královky, ze staré sklářské rodiny, narodil se roku 1825. Pytlačit začal už v mládí. Lidé ho ale měli velmi rádi – byl dobrosrdečný, laskavý a mimoto spolehlivý: za pět zlatek kdykoli opatřil srnce. Zásoboval tak všechny svatební hostiny v Jizerských horách. I sám hrabě Clam-Gallas, jemuž lesy patřily, dokonce nabídl pytlákovi místo hajného, ten ale velkorysou nabídku s díky odmítl.

Před rokem 1860 se oženil, koupil si dům v Hejnicích a začal hospodařit. V té době se hodně lidí (i z Jizerských hor) stěhovalo do Ameriky. Stammelovi ji líčili jako zem zaslíbenou pro lovce a ráj divokých zvířat, kde nejsou hajní a kde jizerskohorský pytlák bude moci střílet, jak se mu zachce. Stammel se rozhodl, koupil lístky na loď a sezval kamarády k poslednímu rozloučení. Ještě jednou, naposledy, se vydal do hor, aby ulovil jelena a vystrojil z něj pro přátele hostinu.

Stalo se to v úterý 6. října 1863 – nad údolím Černé Nisy zastřelil svého posledního jelena. V té době byli na číhané také dva lesníci, Antonín Mieth a adjunkt Neuwinger z Nové louky. Když uslyšeli blízko sebe výstřel, tiše běželi k místu činu. Na svahu Nisy pak spatřili pytláka skloněného nad jelenem. V tom se Stammel prudce otočil a vystřelil. Trefil staršího Mietha. Hned potom vystřelil Neuwinger. Pytlák však zmizel do lesního ticha. Adjunkt se o něj nestaral, snažil se zastavit krvácení lesníkovi na pravém stehně.

Až 8. října, se po horách roznesla zpráva, že se Stammel z lovu nevrátil, a lidé se jej vypravili hledat. Tělo našli nedaleko místa přestřelky. Ležel v hustém lese a jeho hlava spočívala na podušce zeleného, čerstvě natrhaného mechu. Z liberecké márnice byl Stammel převezen domů do Hejnic a tam za ohromující účasti pohřben na dnes již zrušeném hřbitově u kostela. Zdrcené manželce Anně nezbývalo než se i s dětmi odstěhovat do Ameriky. Adjunkt Neuwinger byl přeložen na Moravu, lesník Mieth se po dlouhé době uzdravil a jeho rodina postavila na místě neštěstí kamenný pomníček s křížem.