Expozice v prostorách bývalého Brdičkova vodního mlýna odkazují na bohatou železářskou tradici žďárského regionu. Připomínají historii hamru zvaného Šlakhamr, jehož existenci dokládají prameny z počátku 15. století.
Jedním z těchto hamrů je
Brdičkův mlýn tak řečený
Šlakhamr v Hamrech nad Sázavou. Šlakhamr je v pramenech spojován se jménem Niklase Flexlina, rychtáře v Německém Brodě (nyní
Havlíčkově Brodě), nájemcem zmíněného hamru. Současně existovaly další hamry v blízkém Najdeku (tzv.
Václavův hamr), v Dolních Hamrech (
Fiklův hamr) a Horních Hamrech (
Frendlův hamr). Posledními majiteli mlýna byla mlynářská rodina Brdíčků.
Návštěvníkům je během prohlídky předveden
chod vodních kol s využitím v hamerně. Ukázka
chodu bucharu je v provozu
jen při akcích pořádaných Technickým muzeem v Brně.
Návštěvníci se dozvědí, jakým způsobem středověcí železáři získávali základní suroviny, tedy dřevo, dřevěné uhlí a železo, a jaký byl
sortiment produktů hamrů. Část expozic je věnována posledním obyvatelům objektu – mlynářské rodině Brdíčků.
Pro vlastní činnost Šlakhamru v období 14.–17. století se dochovalo pouze několik údajů.
Provoz hamru trval až
do poloviny 17. století. Pro pozdější období již není hamr zmiňován, vždy jen grunt či tvrz s mlýnem (1694, 1742). Činnost mlýna
skončila před druhou světovou válkou. Po dobu protektorátu mlýn pouze šrotoval a k pohonu zařízení sloužil stacionární spalovací motor. V 50. letech polnosti a ostatní pozemky
ve vlastnictví rodiny Brdíčků (kromě parcely mlýna a předzahrádky) přešly do užívání místního JZD. V roce 1976 zakoupilo od původních majitelů objekt
Technické muzeum v Brně. V roce 2000 bylo provedeno statické zajištění objektu a zahájena stavba technologických zařízení hamru.