Vesnici téměř na konci světa, kam vede jediná silnička z Vlárského průsmyku, v roce 1993 z novin a televize znalo celé Československo, protože při dělení území mezi oba státy ji měl rozpůlit potok Vlárka.

Během dělení Československa v roce 1993 padlo rozhodnutí, že hranici mezi oběma státy bude tvořit potok Vlárka, který tvoří osu 4,5 kilometru dlouhé Sidonie. Její obyvatelé však mají své chalupy a domky na obou březích. Vesnice tak měla patřit dvěma státům. Došlo k úřednímu rozdělení nejen území, ale i rodin. Byla to absurdní situace, se kterou se místní obyvatelé nehodlali smířit. Spor skončil až v roce 1997, kdy Sidonie zůstala celá v Česku a Slovensko výměnou získalo osadu U Sabotů.

Z historie obce:

Sidonie se rozkládá v údolí potoka Vlárky uprostřed Bílých Karpat. Pro svou polohu zůstávalo údolí po dlouhou dobu neosídlené, až roku 1788 zde majitel, uherský šlechtic, Jan Křitel Illésházy založil sklárnu. Tu pojmenoval po své manželce Sidonii hraběnce Bathyány Svatá Sidonie. S provozem huti byla následně po více než století spjata i existence osady, jelikož většina místních obyvatel ve sklárně pracovala.

Od svého počátku se vlastníci sklárny zaměřili na výrobu náročného sortimentu zboží. Jednalo se o sklo křídové, tabulové, zelené a také sklo broušené a malované. Roku 1859 pronajal vlastník Brumovského velkostatku Sidonii vídeňskému podnikateli ve sklářství Josefovi Schreiberovi. S rodinou Schreiberů zůstala sklárna spjata po zbytek své existence, pronájmem také začalo hospodářsky nejúspěšnější období místní huti. Pod správou Schreiberů se sklárna a s ní i osada rozrůstala. Při sčítání lidu roku 1900 bylo zjištěno na moravské straně 36 domů, v nichž žilo 584 obyvatel a na uherské straně továrna (huť, brusírna, vazárna, skladiště) a 3 obytné domy s 32 obyvateli. Sklárna tehdy vyráběla převážně cylindry na lampy, stínidla, nebo soubory křišťálového skla. Majitelem podniku, pod nějž patřily i sklárny ve Svatém Štěpáně a Nemšové byl ve 20. století Vincenc Schreiber. Kvalitní výrobky ze Sidonie se vyvážely hlavně do zahraničí, například i do balkánských zemí a Orientu.

Po válce byla v Sidonii vybudována silnice a v roce 1949 byla celá obec elektrifikována. Po dlouhých jednáních došlo roku 1951 k osamostatnění Svaté Sidonie na mateřské obci Bylnici.