Lom je hluboký až 15 m. Vápanec se zde těžil v letech 1941 – 1979. Těžba v lomu probíhala až do ukončení téměř bez mechanizace. Po navrtání horniny pneumatickou vrtačkou byl kámen odstřelen, rozbíjen na menší kusy pneumatickým kladivem a ručně nakládán na vozíky. Po skončení těžby byl lom zatopen spodní vodou.
Lokalita se nachází na tektonickém styku dvou geologických jednotek, slezské a ždánicko-podslezské. Odkryté vápence druhohorního stáří jsou vápence tzv. štramberského typu, které lze dále nalézt na lokalitách okolo města Štramberk. Ve vápenci dodnes zůstaly zachovány pozůstatky organismů, kteří žili převážně v druhohorním moři. Dnes je možné pozorovat tyto druhy fosilní fauny bezobratlých ve formě zkamenělin, především se zde vyskytují amoniti, břichonožci, mlži, ramenonožci, koráli, vápnité houby, mechovky, j ežovky, aptychy.
Zdroj kvalitní a čisté vody v lomu je důležitý pro řadu vodních organismů. K nejvýznamnějším mikroorganismům patří perloočka srpovec Pleuroxus striatoides s jediným známým výskytem na Moravě. Dále se zde vyskytuje perloočka Rhynchotaloma rostrata, perloočka lukovka jezerní, buchanka zimní, nezmaři aj. Z chráněných druhů brouků se zde vykytuje zlatohlávek tmavý.
Zatopený lom je oplocený, a proto je zde menší riziko znečištění a zvyšuje se ochrana lokálních ekosystémů. Mezi kriticky ohrožené a chráněné druhy živočichů a rostlin patří rak říční (v zakrslé formě), škeble rybničná a orchidej kruštík bahenní. Z rostlinné vegetace okolí zatopeného lomu lemují dřeviny krušina olšová, ptačí zob obecný, svída krvavá, trnka obecná a javor babyka. Uměle zde byla vysazena nepůvodní borovice černá.