Za starých Slovanů se na
vrchu Velíz uctíval
bůh Veles (bůh skotu, podle některých hypotéz také bohatství, podsvětí, magie, vědění, věštění a básnictví). V dobách přemyslovských tu
Vršovci věznili
knížete Jaromíra. Ten zde nechal okolo roku 1000 postavit jako poděkování za svou záchranu dřevěnou
kapli sv. Jana Křtitele. Tu následně svěřil v roce
1037 kníže Břetislav do správy
benediktinům, kteří tu zřídili nejdříve poustevnu a postupně vybudovali
proboštství.
Staletý stavební vývoj je možné pozorovat při prohlídce kostela sv. Jana Křtitele, který na posvátném vrchu stojí dnes. Pozůstatkem
středověkého probošství benediktinů z první poloviny 13. století je budova dnešní márnice a okolní zdi, které se táhnou za hřbitov a také románské portály a okna. Ostatní budovy byly
dostavovány postupně až do
19. století. Centrem areálu je mohutný kostel. Kámen použitý na jeho stavbu má načervenalou barvu a byl těžen přímo na Velízu. V průčelí stály původně
dvě věže, které vzaly za své v husitských válkách (při tažení na
Točník a
Žebrák v roce 1425). Dnešní věž s cibulovou bání má již barokní charakter a také všechno vnitřní zařízení je
pozdně barokní. O dějinách probošství se lze dočíst na informačních tabulích.