Empírový lovecký zámeček z let 1810 – 1812 vybudovaný podle návrhu architekta Josefa Hardtmutha, v němž byla po rozsáhlé rekonstrukci v roce 1997 otevřena archeologická expozice dokumentující výsledky výzkumů slovanského hradiště.
Zámeček náleží do systému lednicko-valtického areálu, který pro originalitu a rozsáhlost byl v roce 1996 zařazen mezi památky
UNESCO.
Jedná se o jednoduchou stavbu se sloupovým portikem v patře a z obou stran přiléhajícími
arkádovými křídly s vyhlídkovými terasy. V severním průčelí prvního patra se nachází lodžie s plným parapetem uzavřená
12 jónskými sloupy, na nárožích sdružená do dvojic. Sloupy nesou kládí, profilovanou římsu a atiku. Pod římsou přízemního patra a v čele patrové nástavby jsou
kruhové reliéfní medailony a obdélníkové reliéfy se štukovými loveckými výjevy inspirovanými antickými příběhy. Autorem těchto výzdob je s největší pravděpodobností
vídeňský sochař Josef Klieber (1773–1850), působící ve službách lichtenštejnského dvora, kde vytvořil mj. i celou řadu reliéfních plastika jednotlivých paletách
lednicko-valtického areálu. Plochá fasáda pohanského zámečku poskytla Kliebrovi řadu možností k
uplatnění romantických příběhů antických hrdinů.
V kruhových medailonech, stylově námětově si velmi blízkých, se odvíjí
příběhy, které je možno pojit s bájemi vztahujícími se převážně
bohyni lovu Artemidě, v římské mytologii zvané též
Diana.
V blízkosti zámečku Pohansko je, na místě významného nížinného hradiště, postupně budován
archeoskanzen, mj. i replika kultovního místa tvořeného dřevěnými idoly pohanských božstev.