První písemná zmínka o kostele pochází až z
roku 1515 v souvislosti s jeho požárem, i když se na tomto místě předpokládá již dřívější existence nějaké církevní stavby. Doklady o jeho existenci však byly zničeny během husitských válek. V roce 1645, za hraběte
Jindřicha Šlika, prošel kostel rozsáhlou stavební úpravou. K dalším stavebním úpravám pak dochází pod patronací Sinzendorfů v roce 1726. Některé prvky výzdoby jsou připisovány
dílnám Brandla, Škréty a italským malířům.
Vnitřek kostela má vedle hlavního i
čtyři postranní oltáře a v jednom z nich je obraz sv. Františka Serafínského od Karla Škréty. Velký, bohatě vyzdobený hlavní oltář má vedle Mariánské sochy a Ježíška
divotvornou poutní sochu sv. Anny, která je 160 cm vysoká, vyrobená z lipového dřeva.
Počátkem 20. stol. byla před západním průčelím kostela vybudována hrobka rodu Nostitzů. Severně od kostela se nachází torzo pavilónku nad kdysi
"zázračným" radioaktivním pramenem zaniklým v důsledku blízkého dolování uranu. Právě údajné zázračné účinky pramene daly vzniknout poutnímu místu Svatá Anna u Plané.
Prameniště nacházející se
pod kopcem s kostelem ale v minulých desetiletích zpustlo a ani pramen už tady nevyvěrá. Jižně pod kostelem stojí částečně upravená budova někdejšího konviktu pro řádový dorost z roku 1923. Nyní je v tomto objektu nemocnice. Východně od místa směrem k
Plané vede
stará lipová alej s torzy výzdoby někdejší poutní cesty.