Poutní cesta z Prahy do Hájku, zvaná také Hájecká cesta, vznikla v letech
1720 až 1723, její výzdoba byla dokončena do roku 1734. Vedla od někdejší Strahovské brány v Praze k
františkánskému klášteru v Hájku u Červeného Újezda. Původní trasa
měřila necelých 20 kilometrů a kopírovala starou zemskou stezku vedoucí z Prahy směrem do Německa.
Cestu lemovalo
dvacet výklenkových kaplí, rozmístěných ve vzdálenostech přibližně 800 až 900 metrů. Jejich výzdobu tvořily
obrazy ze života Panny Marie a svatého Františka z Assisi. Kaple dosahovaly s křížem výšky až 8,5 metru a patří k největším výklenkovým kaplím, jaké byly podél poutních cest ve střední Evropě vybudovány.
Do současnosti se dochovalo
dvanáct kaplí, přičemž čtyři již nestojí na původním místě. Některé části cesty zanikly pod městskou zástavbou a dopravními stavbami, jiné byly obnoveny nebo nahrazeny novým vedením. Historickou trasu proto dnes nelze projít přesně v její původní podobě. Putování vede přes Pohořelec, Ladronku, Bílou Horu, Hostivici a Litovice až do Hájku.
Cílem poutníků je františkánský klášter s
nejstarší dochovanou loretánskou kaplí v Čechách a milostnou sochou Panny Marie. Základní kámen lorety byl položen roku 1623 a poutní tradice je s místem spojená dodnes.
Před cestou je vhodné prostudovat aktuální mapu, protože některé úseky jsou přerušené nebo vedou v blízkosti frekventovaných komunikací.