Portmoneum - Museum Josefa Váchala v Litomyšli

Uzavírka muzea 2020

Portmoneum je z důvodu generální rekonstrukce uzavřeno. Předpokládaný termín znovuotevření je červen 2020.

Josef Váchal a Portmoneum

J. Váchal vynikal především jako grafik a tvůrce knih na ručním papíru, které pojímal jako svébytný umělecký artefakt a od rukopisu přes sazbu, barevné či černobílé dřevoryty až po vazbu je vytvářel zcela sám. V domku svého přítele J. Portmana vyzdobil Váchal dvě místnosti a nábytek.

V 90. letech díky nakladatelství Paseka byl dům Josefa Portmana, který Váchal nazýval Portmoneem, zachráněn a restaurován. Pro veřejnost byl dům otevřen 26. června 1993. Váchalova vize se stala skutečností. V muzeu lze zakoupit pohlednice a knihy o Josefu Váchalovi a jeho tvorbě.

Váchalovy nástěnné malby v Portmoneu jsou tak složitou strukturou, že je velmi těžké popsat je jednoduchým způsobem. Na první pohled naprosto nesourodá směsice námětů a malířských stylů má svoji vnitřní logiku, kterou nelze dešifrovat bez znalosti celého Váchalova díla, ale především bez znalosti jeho životních postojů a názorů na umění. Malby jsou protkány desítkami významových a přímých citací jiných umělcových děl. Naleznete zde krajinu a vedle ní množství ďáblů, ďáblíků, skřetů a duchů, střídajících se s klasickými tématy křesťanské ikonografie a s odkazy na hinduistickou bhavagadhítu a jiné orientální prameny. Jedná se vlastně o jakýsi Orbis Pictus Váchalova duševního života a uměleckých názorů.
 

"Otcové" Portmonea a Camera Obscura

Muzejníci vytvořili v roce 2017 novou stálou expozici, která přestavuje tři „otce“ Portmonea, tedy majitele domu a objednatele maleb Josefa Portmana, výtvarníka Josefa Váchala a právě Ladislava Horáčka, který počátkem devadesátých let koupil dům jako naprostou ruinu od Národní galerie a celý ho ze svých prostředků opravil a otevřel v něm muzeum Josefa Váchala.

V zahradním domku uvidíte projekt Camera Obscura výtvarníka Aleše Hvízdala a Marka Volfa. Princip camery obscury spočívá v promítnutí vnějšího obrazu do vnitřního prostoru, za využití otvoru v jedné ze stěn objektu a zákonitostí lomu světla. Promítaný obraz je ve výsledné podobě vzhůru nohama a zrcadlově převrácený. Projekt však jde ještě dál. Cameru obscuru umisťuje vždy do veřejného prostoru, který současně mění a doplňuje jedinečnou instalací. Pozorovatelům uvnitř camery obscury tak ukazuje prostor, který dobře znají, v jiném světle a nepřímo je nutí vidět věci z jiných úhlů.