Pásmo
odvalů a pinek vzniklo v 16. století v důsledku těžby bohaté
stříbronosné žíly přímo od povrchu prostřednictvím desítek většinou mělkých šachet zakládaných blízko sebe. V současné době se většina odvalů nachází v lese, pouze v jižní části žilného pásma tvoří některé odvaly výrazné solitérní útvary uprostřed luk. Jako významný fenomén jsou
haldy na žíle Schweizer zakresleny i na mnoha důlních mapách z 18. a 19. století.
Žíla Schweizer byla objevena v roce
1526 a po Kravské žíle byla druhou nejvýnosnější žilou
jáchymovského revíru. Do roku 1589 bylo z 31 dolů na této žíle vydobyto zhruba
30 tun stříbra. V období druhého vzestupu těžby v
18. století i později již byly těženy jen
hlubší partie této žilné struktury, a hornická krajina na povrchu tak zůstala nedotčená.
Žíla Schweizer patří do skupiny severojižních („půlnočních“) žil.
Vycházela na povrch nad Novým Městem nad
Jáchymovem, těsně pod dnešní silnicí z
Mariánské na
Abertamskou zatáčku. Celý její průběh je vyznačen mohutným, přes
2 km dlouhým
pásmem hustě
vedle sebe nakupených odvalů. Nejbohatší zrudnění, a tudíž i největší koncentrace starých důlních děl, se nacházelo na křížení s východozápadními („jitřními“) žilami, například s žilami Geyer, Eliáš či Dorota. Celé pásmo je nebývale, až
několik desítek metrů široké, což souvisí s tím, že hlavní žíla Schweizer o mocnosti až 150 cm byla doprovázena několika odžilky, které byly rovněž intenzivně dobývány už od povrchu. Většina odvalů má navrchu charakteristické
trychtýřovité, až 8 m hluboké prohlubně (pinky), které představují ústí zavalených nebo zasypaných těžních jam. Celkový počet odvalů a pinek přesahuje
100.
Jámy, které byly hloubené v místě nálezu rudy (tzv. nálezné jámy), byly podle jáchymovských báňských řádů
středem důlního pole o délce zhruba 84 m a šířce 14 m. K nim byly na obě strany od nálezné jámy přiměřovány dolové míry o výměře asi 56 x 14 m. Protože tyto míry byly jen malé, byly výchozové partie žil rozfárány desítkami menších šachet.