Vznikl v letech 1876–1878 podle projektu
Bedřicha Münzbergera a
Josefa Reitera pro zpřístupnění rychle rozvíjejícího se průmyslového
Smíchova. Provoz na něm byl zahájen
22. prosince 1878.
Most je kamenný a má sedm kleneb. Střední o průměru 32 m, po obou stranách pak 30,4 m, 28,8 m a u břehů 27,2 m. Při jeho stavbě bylo v Praze poprvé použito kesonové založení pilířů, které dodaly Ringhofferovy závody na Smíchově. Při stavbě bylo počítáno s tím, že bude v budoucnu rozšířen. Stalo se tak až po 2. světové válce v letech 1950–1951, kdy se zároveň odstraňovaly škody způsobené leteckým bombardováním ze 14. února 1945. Rozšířen byl z 7,7 m na 10,3 m pro dopravu. Chodníky byly rozšířeny z 1,5 m na 1,8 m. Celkově byl tedy most rozšířen z 10,7 na 13,9 m. Jeho délka činí 228,8 m.
Most byl původně
„barevný“ – jako nový měl prvky s národními barvami, které ale brzy zanikly působením exhalací.
Původně byl osazen od roku 1897 čtyřmi sousošími od
Josefa Václava Myslbeka, ale ty byly při leteckém náletu v roce 1945 silně poškozeny. Později byly přemístěny do parku na
Vyšehrad. Jde o sousoší motivované
starými českými pověstmi a jmenují se: Ctirad a Šárka, Libuše a Přemysl, Lumír a Píseň, Záboj a Slavoj.
Od roku 1883 byla po něm jako po prvním pražském mostě vedena
linka koněspřežné tramvaje. Nyní po mostě vede běžná dvoukolejná tramvajová trať spojující
Palackého náměstí na pravém břehu se smíchovskou křižovatkou
U Anděla na levém břehu. Jde o
první pražský most s tramvajovým provozem po směru toku.