Rezervace vznikla v roce 1999
spojením sedmi bučinných rezervací Špičák, Stržový vrch, Poledník, Štolpichy, Frýdlantské cimbuří, Paličník a Tišina. Předmětem ochrany je především zachovalý
lesní podrost bez zásahů člověka.
Dochovaly se tu jedny z největších přírodě blízkých lesů s převahou bučin v Čechách. Na stezce procházející rezervací je řada zajímavých skalních útvarů.
Rezervace je rozdělena Jizerskohorské bučiny na několik oblastí
Území okolo Oldřichovského Špičáku, což je 724 m n. m. vysoký vrchol s vyhlídkou, který dominuje západní části Jizerských hor nad Oldřichovem v Hájích. Ze skal se zde nalézá například
Důlní skála, Hřib, Sklaní brána nebo
Temná věž. Oblastí prochází zeleně značená Hřebenovka.
Druhou oblast tvoří okolí stezky
Oldřichovské bučiny v
Jizerských horách nad Oldřichovem v Hájích. Tu lemuje spousta zajímavých skalních útvarů. Mezi všemi dominuje velkolepá
hlava gorily! Jedná se o zajímavý skalní útvar, a kromě
tváře lidoopa nabízí stezka také další zajímavosti, třeba
dřevěné lůžko s rozšiřující se rourou. Na něm mohou turisté naslouchat zvukům lesa, v němž se ukrývají obrovské žulové balvany. Další zajímavostí je na stezce
maketa dutiny stromu s modely ptáků. Když se do ní člověk podívá, zjistí jak tam vlastně žijí. Nejen dětem se budou líbit také kovové masky šelem, jež dříve v lesích žily. Mimo to jsou zde útvary jako Sněhulák,
Oldříšek, Podsvětí, Hřib, Panenka, Kočičí hlava, Pyramida a další. Oblastí také prochází zeleně značená Hřebenovka.
Třetí oblastí Jizerskohorských bučin je široké
okolí Svinského čela (781 m) mezi Ferdinandovem u
Hejnic a Poledníkem a
Krásnou Máří na opačné straně. Oblastí prochází několik cest – opět zelená Hřebenovka vedoucí na Bílou kuchyni, z hejnické strany NS Viničná cesta, modře značená Nová poutní cesta (
Olivetská hora –
Hejnice), NS Lesy Jizerských hor i červeně značená Oldřichovská cesta od U Tetřeví boudy k rozcestí Pod Ptačími kupami. Do této největší oblasti NPR Jizerskohorských Bučin patří napříkald
Ořešník,
vodopády Štolpichu, vodopády Bílého Štolpichu, hory
Poledník (864 m), Svinské čelo (781 m),
Ořešník (800 m). Nejkrásnější skalní útvary jsou
okolo Ostrého hřbetu (Ostrý roh, Žába, Homole cukru, Zvon, Viničná plotna), Poledníku (Červené skály, Jízdenka, Sviní kámen, Jizerský kostelík) a pak na opačné straně rezervace na
Ořešníku (Stojka, Zahradní věž, Zahradník, Zahradníkův učeň).
Čtvrtá oblast je
okolo Černého potoka. Nacházejí se zde velmi známé skalní útvary:
Polední kameny,
Frýdlantské cimbuří či vyhlídka
Hajní kostel. Vedou tudy turistické trasy – žlutá (náročná) od Smědavské hory a zeleně značená Kozí stezka ze
Sedla Holubníku do
Bílého Potoka.
Pátá oblast je menší území v okolí hory
Paličník (944 m) a šestou oblastí je území kolem hory
Tišina (873 m).
Jizerskohorské bučiny v UNESCO
Jizerskohorské bučiny jsou naší vůbec první přírodní lokalitou světového dědictví UNESCO. Zapsány na Seznam Světového dědictví byly v roce 2021. Lokalitou světového dědictví UNESCO (445 ha) a jejím ochranným pásmem (189 ha) se staly dvě jádrové části NPR Jizerskohorské bučiny – Poledník a Štolpichy, kde probíhá od roku 1960 přirozený vývoj. Zbylá část NPR a její ochranné pásmo představují ochranné pásmo péče o krajinu a udržitelného rozvoje (2 090 ha).
Z historie oblasti Jizerskohorských bučin
Do Jizerskohorských bučin začal člověk pronikat až ve
14. století. Cílem byla především
těžba dřeva na stavební materiál, palivo do sklářských pecí nebo později pro zbrojírny Albrechta z Valdštejna či manufaktury v údolích. Lidé
vytěžili okraje lesa, dále se naštěstí pro náročný terén nedostali. Dřevařskou minulost dodnes dokládají dochované pomníčky připomínající padlé dřevorubce, střety mezi pytláky a hajnými nebo ty, kteří si v horách sami vzali život.
Spolu s
rozvojem průmyslu koncem 19. století vznikla i legendární
Štolpišská silnice vedoucí z údolí Velkého Štolpichu z Ferdinandova strmě vzhůru do hor směrem k rašeliništi na Čihadle. Velmi známá, nenáročná, ale dlouhá vrstevnicová
cesta Viničná pochází z
první pol. 20. století.
Počátky 2. sv. války připomíná
bunkrová linie, která zasahuje do západní části NPR.