Muzeum Prlovské tragedie

Muzeum Prlovské tragedie (pietní místnost) se nachází v areálu komunitního centra Prlov a je v provozu nepřetržitě již od roku 1946. Muzeum je vzpomínkou na prlovskou tragédii, která se stala 23. 4. 1945, kdy byla část obce vypálena a na následky toho dne doplatilo ve velmi složitých souvislostech 23 lidí, z toho 21 prlovských, jeden pozděchovský občan a jeden muž z Bratřejova.

Současná podoba pietní místnosti pochází z roku 1985. V roce 2006 byla vykradena a od té doby se Valašský odbojový spolek snaží získat finance na její důstojnou rekonstrukci, nebo přemístění do jiných prostor.
 

Jak k Prlovské tragédii došlo

Po tragickém vypálení pasekářské osady Ploština na Vizovicku se pozornost velitelů SS obrátila k třicet kilometrů vzdálené obci Prlov. O jeho obyvatelích měli Němci již dlouhou dobu podezření, že jsou ve spojení s partyzány a aktivně jejich činnost v okolí Vizovických vrchů a na Vsetínsku podporují. To jim ostatně potvrdil i partyzán Alois Oškera, kterého Němci chytili. V pondělí 23. dubna 1945 byl Prlov obklíčen asi šesti sty muži. Nechyběli členové zlínského, vsetínského a vizovického gestapa, jednotka maďarských četníků a příslušníci jednotky „Josef“. A zatímco ve vesnici probíhalo rabování a loupení, všichni muži starší patnácti let a některé ženy byli odvlečeni do místního hostince, kde probíhalo "vyšetřování". Do hostince byl přiveden i Alois Oškera, který obcházel zatčené a označoval partyzány i jejich pomocníky. Nacisté podrobovali obyvatele Prlova krutým výslechům a týrání. Obyvatele Prlova, které Oškera označil jako pomocníky partyzánů, Němci zaživa upálili v hořících domech.

Tři partyzáni - Antonín Ondrášek, Tomáš Heto a Leopold Štach byli oběšení na jabloních mezi Bratřejovem a Pozděchovem. Zabit byl i Jiří Turýn z Prlova, který dostal za úkol odvést dobytek z vydrancovaných domů k ubytovnám německých vojáků do Vizovic. Jeho tělo se společně s tělem Aloise Oškery a jeho rodiny našlo v hromadném hrobě na zahradě vizovického zámku.

Tyranii v Prlově vedl Walter Pavlofski a Kurt Werner Tutter. Pavlofski, rodák z Horního Benešova, nebyl za své činy nikdy odsouzen a zemřel ve věku 87 let. Tutter, z rodiny pražských Němců, byl odsouzen pouze za spoluúčast při výcviku jednotky „Josef“ a po svém propuštění v roce 1952 s příslibem spolupráce s STB a krycím jménem Konrad II. opustil Československo. Zemřel v Bavorsku v roce 1983.