Muzeum insitního umění prezentuje unikátní kolekci obrazů, kreseb a plastik tvůrců insitního (naivního) umění a art brut. První akvizice děl neškolených autorů uskutečnila litoměřická galerie již v roce 1967, kdy zde bylo zřízeno oddělení naivního umění a amatérského výtvarnictví.
Muzeum insitního umění prezentuje v rámci České republiky unikátní kolekci obrazů, kreseb a plastik tvůrců insitního (naivního) umění a art brut. První akvizice děl neškolených autorů uskutečnila litoměřická galerie již v roce 1967, kdy zde bylo zřízeno oddělení naivního umění a amatérského výtvarnictví pod vedením Václava B. Rykra (1927–1991). U počátku tohoto sbírkového zájmu stál tehdejší ředitel galerie PhDr. Otakar Votoček (1921–1986). Pod jeho vedením uskutečnila nákupní komise galerie výjezdní zasedání do Brna, kde zhlédla rozsáhlou výstavu Rusalka vystupující z tůně – naivní a fantaskní obrazy z Čech a Moravy 1964–1968. Galerie si odsud následně odvážela soubor prací Horymíra Zelenky (1931–1992), který se společně s díly dalších tvůrců stal základem utvářející se sbírky. Výstava v brněnském Domě umění byla součástí obnoveného zájmu o tvůrčí projevy neškolených autorů, který mimo jiné navazoval na jejich mimořádně úspěšnou prezentaci v rámci národní expozice na výstavě EXPO 1967 v Montrealu, to vše v rámci uvolněné celospolečenské situace konce 60. let.
Snaha o rozšíření souboru insitního umění pokračovala také ve dvou následujících dekádách, kdy za akviziční činnost galerie zodpovídal vedoucí jejího odborného oddělení PhDr. Jiří Dolejš, CSc. (1933–1993), později se rozvoji této části sbírek galerie věnoval PhDr. Jan Štíbr.
Zvýšený zájem o tvůrčí projevy výtvarně neškolených autorů v 60. letech byl spojen nejen s výstavní a sběratelskou, ale také odborně-teoretickou činností. Slovenský teoretik výtvarného umění Štefan Tkáč (1931–1989) zavedl v roce 1966 termín insitní umění (odvozeno od latinského slova insitus, což znamená vrozený, původní, přirozený), který dle něj dobře vystihoval podstatu spontánní umělecké činnosti a citlivě vymezoval odstup tohoto uměleckého projevu od profesionální umělecké produkce. Pod insitní umění spadají dle tohoto vymezení výtvarné projevy naivní, primitivní i fantastické. Tvůrci insitního umění mají neotřelé vidění světa, jejich poetická duše mění skutečnost v pohádkovou scenérii, dny všední ve dny sváteční. Autoři z okruhu art brut (syrové umění, či také outsider art), mnohdy stojící na okraji společnosti, vytvářejí, často za použití netradičních technik, obrazy svých vnitřních světů, díla vyznačující se silnou expresivitou či archetypálností.
Muzeum insitního umění umístěné v zadním traktu domu č. p. 24/16 na litoměřickém Mírovém náměstí ve své stálé expozici představuje výběr děl nejvýznamnějších neškolených tvůrců ze sbírky galerie. Návštěvník tu může vidět barevně expresivní kresby Marie Kodovské, citově naléhavé krajiny Václava Žáka, fantaskní krajiny medijně inspirované Cecilie Markové nebo spontánně vznikající květenství Anny Zemánkové. Objevit může radostí a barvami protknuté obrazy Natálie Schmidtové nebo lidovými zvyklostmi ovlivněnou tvorbu Ludmily Procházkové. Dalšími nezaměnitelnými autory, jejichž díla jsou součástí stálé expozice, jsou Marie Krůtová, Zbyněk Semerák, Marie Šitalová, Emílie Valčíková nebo Rudolf Dzurko. Stálá expozice Muzea insitního umění zve návštěvníky k setkání s rozmanitými výtvarnými projevy a invenčními tvůrčími přístupy. Otevírá prostor nejen pro otázky o podstatě lidské tvořivosti, ale i k zamyšlení nad širšími souvislostmi sociálními a společenskými.
Objevte sbírku insitního umění v Litoměřicích zahrnující naivní umění a art brut s díly neškolených umělců s unikátními projevy a technikami.
Insitní umění, odvozeno od latinského slova insitus znamenající vrozený, je forma umění zahrnující spontánní výtvarné projevy obnášející naivní, primitivní i fantastické prvky.
Muzeum nabízí sbírku obrazů, kreseb a plastik od neškolených tvůrců insitního (naivního) umění a art brut.
První akvizice děl neškolených autorů v litoměřickém muzeu proběhla v roce 1967.
EXPO 1967 v Montrealu prezentovalo insitní umění, což mělo mimořádně úspěšný dopad na jeho další rozvoj a zájem veřejnosti.
Návštěvníci se mohou setkat s díly nejvýznamnějších neškolených tvůrců jako jsou Marie Kodovská a Václav Žák stejně jako s fantaskními krajinami Cecilie Markové.
Po řediteli PhDr. Otakarovi Votočkovi se o rozvoj sbírek insitního umění starali PhDr. Jiří Dolejš a později PhDr. Jan Štíbr.
Štefan Tkáč v roce 1966 zavedl termín 'insitní umění', který popisuje spontánní umělecké projevy vzdálené od profesionální umělecké produkce.
Autoři art brut používají netradiční techniky a vytvářejí díla s vysokou expresivitou a archetypálností, která odrážejí jejich vnitřní světy.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.