Starobylý špitálek na Pražském předměstí, okraji Českých Budějovic, sloužil hlavně pro izolaci lidí s nakažlivými nemocemi. První zmínky sahají až do roku 1371. Postiženým osobám však poskytoval jen nejnutnější péči, nikoli léčbu. Po celé období středověku a raného novověku představovaly špitály jedno z mála opatření, jimiž se města mohla bránit šíření nakažlivých chorob.

Původně zde byla jedna velká místnost, kde byli nemocní pohromadě. Až během barokní přestavby v letech 1763 až 1779 tu vznikly čtyři místnosti, aby měli nakažení trochu větší komfort.

Kapli, která je chodbou propojená se špitálkem, vyzdobil v 18. století freskami slavný budějovický malíř František Jakub Prokyš. Obdivovat zde můžete výjev svatého Augustina rozmlouvajícího s dítětem, Abraháma vítajícího tři mládence a spoustu andělů se symboly Nejsvětější Trojice. Na štítu je vedle rakouského erbu znak Českých Budějovic.

V 19. století sloužil objekt jako chudobinec. Uprostřed bydlely většinou ženy, v severní části žili muži. Později byl celý objekt přeměněn na samostatné bytové jednotky. Špitální kostel sloužil bohoslužbám až do roku 1971, poslední chudé rodiny odešly o pět let později. V roce 1977 byl opuštěný a zanedbaný objekt převeden do správy Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody. Od roku 2014 procházel celý areál postupnou renovací. Od roku 2023 je přístupný veřejnosti v předem vypsaných termínech.

Nedávno dokončené restaurování špitálního kostela Nejsvětější Trojice nabízí zcela nový pohled nejen na fresky Františka Jakuba Prokyše, ale i na současnou výzdobu vnějších kostelních nik, která byla realizována na základě veřejné soutěže.