Z původních
tří bran (Pražská na západně, Liblická na východně a Kouřimská na jihu) se dochovalo pouze pozdně renesanční předbraní Kouřimské brány s bohatě zdobenou atikou ze 17. století.
Opevnění tvořily dvě linie hradebních zdí. Vnější byla doplněná pravděpodobně třinácti polokruhovými baštami. Před hradbou býval
příkop, v prostoru mezi oběma hradbami
až 4 m vysoký násep, který zesiloval opevnění proti případnému útoku palných zbraní a snad i nahrazoval hradební ochozy, které umožňovaly
přístup obránců ke střílnám (což bylo v 15. století
zcela unikátní a ojedinělé řešení). Hradby byly vystavěny
z místního červeného pískovce a původně na sobě měly ještě omítku.
Vnější hradba, která byla
6 – 7 m vysoká a cca 1,5 m silná, je nejlépe
dochována v jihovýchodní části města, kde se podařilo zachovat značnou část hradební zdi včetně tří bašt. Dále se dochovala
originální branka se stopami po padacím mostě přes příkop severně od nárožní jihovýchodní bašty a
dolní části střílen (která je někdy mylně považována za cimbuří). Zřetelné je i pokračování vnější
linie opevnění v zahradách západně od Kouřimské brány
při ulici Jungmannova.
Pozdější vnitřní linie opevnění
Českého Brodu byla vybudováno za arcibiskupa Arnošta z Pardubic kolem roku 1360, pravděpodobně
na místě opevnění staršího, snad dřevohlinitého charakteru. Pravděpodobně v téže době byly postaveny i
tři městské brány. Ve druhé polovině 15. stol., zřejmě na základě strategického významu Brodu za husitských válek a v souvislosti s povýšením na královské město, vybudováno zcela
nové opevnění – dnešní vnější linie hradeb, zesílené řadou půlkruhových bašt. Ve druhé polovině 16. století došlo k zásadní přestavbě městských bran.
V 17. století bylo opevnění
několikrát silně poškozeno, následně sice opravováno, ale postupně ztrácelo svojí funkci a zanikalo. Kouřimská brána byla
stržena již roku 1783, ve 40. letech 19. stol. byla zbořena Liblická a roku 1867 pak i Pražská brána.
V roce
1958 byly hradby vyhlášeny nemovitou kulturní památkou.