Národní přírodní rezervace Libický luh byla zřízena k ochraně
největšího komplexu úvalového lužního lesa v Čechách s řadou přirozených lesních společenstev, vyvinutých v závislosti na
hloubce hladiny podzemní vody a periodicitě záplav, s
tekoucí i stojatou vodou četných tůní v různém stupni zazemňovacího procesu, od otevřené vodní hladiny po mokřadní olšiny, a s druhově bohatými hygrofilními a mezofilními polabskými loukami.
Už na konci 17. století se luh pod názvem
Libitzer Au objevuje na vojenských mapách. V roce 1819 bylo prokopáno koryto
Labe a došlo tak k oddělení
Pňovského luhu. Předmětem ochrany v dnešní rezervaci je nejsouvislejší lužní lesní porost v Čechách, který je u
soutoku Labe s Cidlinou protkán řadou
slepých ramen a tůní.
Z velké části je rezervace pokryta na sušších místech
dubohabřinami a jinde
mokřadními olšinami. Značný podíl na věkové struktuře zdejšího lesního porostu mají rozpadající se a
odumřelé stromy. Dalším prvkem významným z hlediska biodiverzity území jsou tůně a slepá ramena. V jarním období můžete v řadě z nich pozorovat
žábronožku sněžní a
listonoha jarního.
Zajímavé vodní rostliny najdete především v hlubších a osluněných tůních. K nejvzácnějším patří
lekníny; bělostný i bílý. V mělčích tůních můžeme vidět
žebratku bahenní. V rákosinách se zřídka vyskytuje ožanka čpavá. Libický luh je rovněž hnízdištěm vzácných ptáků. Stinné lesy jsou příhodné například pro
čápa černého, jestřába lesního, datla černého a všech tří druhů cvrčilek. Setkat se tu můžete také s obojživelníky, za všechny uveďme alespoň
skokana štíhlého a
kuňku ohnivou.
Na území rezervace se nacházejí také velmi cenné
lesní loučky, které hostí řadu význačných rostlin. V Libickém luhu byl v roce 1978 popsán dosud zcela neznámý rostlinný druh
kruštík polabský, který patří mezi vzácné chráněné rostliny a je zdejší
endemitní rostlinou. V dubnu zde silně voní
rozsáhlé porosty česneku medvědího.