Letenské sady v Praze

Park na Letné je největší pražská nezastavěná zelená plocha, kde lze trávit volný čas sportem, procházkou či uspořádat piknik. Letenské sady poskytují kouzelný výhled na řeku Vltavu i na město. Díky přemostění Chotkovy ulice lávkou umožňují snadný přístup do Chotkových sadů a dále na Pražský hrad.

Pro svoji strategickou polohu sloužila Letenská pláň s přilehlými svahy od nepaměti jako shro­maždiště a tábořiště vojsk. Probíhaly zde také různé oslavy, jako např. korunovace Přemysla Otakara II. v roce 1261. Od 13. století kultivovaly letenský svah vinice, vznikaly zde i místní kame­nolomy. V 18. století se ani Letné nevyhnuly opevňoavcí práce, bastiony při západní hranici jsou zachovány dodnes. Od 60. let 19. století letenskou planinu s přilehlými svahy postupně vyku­povala ze soukromých rukou pražská obec za účelem přeměny ve veřejný park. Vysázeno bylo na 150 tisíc stromů a na počest návštěvy následníka trůnu v Praze byl v roce 1871 park přejmenován na Sady Korunního prince Rudolfa.

Roku 1863 zde architekt Ignác Ullmann postavil tzv. Letenský zámeček - budovu ve stylu italské předměstské vily, která soužila a dodnes slouží jako výletní restaurace. Nedávno dobře zrekonstruovaný objekt má dvě restaurace, kavárnu, stylové salonky a velkou zahradu s altánem. V těsné blízkosti zámečku stojí historická rarita nemající v Praze obdoby. Je to přes 100 let starý podlahový kolotoč z roku 1891. Součástí kolotoče byl také historický orchestrion, který někdo v roce 1994 odcizil. Dominantou západní části sadů je Hanavský pavilon, který nyní slouží také jako restaurační zařízení. Byl postaven při příležitosti zemské jubilejní výstavy a původně stával na Výstavišti. Při stejné příležitosti sem byla dokonce ve svahu zřízena lanová dráha, navazující na Křižíkovu tramvaj na Výstaviště.

V padesátých letech 20. století se však na Letnou lidé chodili dívat na tzv. "frontu na maso" -  65 metů vysoký pomník diktátora J. V. Stalina, který byl největší svého druhu v Evropě. Když vyšly najevo Stalinovy zločiny, byl roku 1962 pomník vyhozen do vzduchu. Dnes na jeho místě odpočítává čas metronom z dílny sochaře Vratislava Karla Nováka. Přímo pod pomníkem se nachází uzavřený, značně velký, prostor, který těsně na začátku 90. let začala využívat Linhartova nadace, která zde pořádala kulturní akce a provozovala rádio, později pojmenované jako Rádio 1. Poté bylo podzemí uzavřeno a již několik let se zvažuje, že by zde mohlo vzniknout například oceanárium. Zatím však není rozhodnuto. Od pomníku se dá pohodlně po širokém schodišti sejít až dolů na nábřeží k Vltavě a přejít tak po Čechově mostě směrem k Pařížské ulici, kterou lze dojít až na Staroměstské náměstí.