Rozhledna vedle chaty, z níž je výhled na Orlické a Bystřické hory,
Kralický Sněžník, kotlinu u Králík,
Hrubý Jeseník, Žamberecko aj., byla postavena jako
vodárenská věž v letech 1931 – 32 podle návrhu architekta A. Parkmanna.
Chata nabízí devět čtyřlůžkových apartmánů, dva dvoulůžkové pokoje, restauraci s tradiční českou a evropskou kuchyní v moderním pojetí, 2 salonky, rozhlednu a rychlé občerstvení.
Otevřeno je celoročně.
Kramářova chata disponuje i relaxační
wellness zónou a to dvěma whirlpooly každý pro 4 – 5 osob. K dispozici je také sauna pro max. 6 až 8 osob a to jak klasická finská sauna a tak i parní. Součástí relaxační wellness zóny je i ochlazovací část, tedy hlavně v zimních měsících oblíbený venkovní prostor s lehátky.
Během zimní sezóny jsou v okolí Suchého vrchu tři
strojově upravované běžecké tratě: zelená (17,5 km), modrá (8,6 km) a žlutá (8,3 km). Jedná se o hřebenové cesty z Bukové hory na Suchý vrch, na Vysoký kámen nad Mladkovem a v okolí horních stanic vleků. V letních měsících je Suchý vrch s
rozhlednou výborným cílem pro pěší,
cyklo výpravy i výlet autem.
U Kramářovy chaty jsou umístěny
tři nabíjecí boxy pro elektrokola. Nabíjení je zdarma. 1 box pro systém KTM (Bosch) a další dva boxy jsou připraveny se zásuvkami pro nabíječky cyklistů.
Z historie chaty
V sedle mezi oběma vrcholy byla v roce 1928 postavena podle plánu architekta
Jaroslava Stejskala Kramářova turistická chata, jejíhož otevření (5. a 6. 7. 1928) se zúčastnil i
Karel Kramář. Výstavba chaty se stala demonstrací síly českého turistického hnutí, pronikajícího stále více do pohraničních, z velké části německých oblastí. I proto dostala jméno prvního prvorepublikového předsedy vlády Karla Kramáře. 26. 8.
1937 se na chatě zastavil na
oběd prezident Dr. Edvard Beneš se svým štábem při inspekční cestě po opevnění. V jeho doprovodu byl i tehdejší náčelník gen. štábu, arm. gen. L. Krejčí. Po roce 1938 chata vystřídala řadu majitelů a několikrát změnila jméno i podobu. Dne 16. 3.
1939 byla chata zabrána
německou armádou a byl v ní zřízen
rehabilitační ústav pro zraněné letce. Po válce byla opět otevřena veřejnosti. Dne 16. února 1945 navštívil chatu i
Petr Bezruč. V roce 1953 byla
chata převzata ČSL armádou (výměnou za
Luční boudu v
Krkonoších) a byla využívána jako rekreační středisko pro armádu až do roku
1961, kdy se vrátila do používání široké
veřejnosti.