Turistická chata na Suchém vrchu, která byla postavena podle plánů architekta Jaroslava Stejskala, je známá od 20. let minulého století. Své honosné jméno má podle prvorepublikového předsedy vlády Karla Kramáře. Obnova chaty byla dokončena v červenci 2012 a nyní opět slouží turistům a návštěvníkům.
Rozhledna vedle chaty, z níž je výhled na Orlické a Bystřické hory,
Kralický Sněžník, kotlinu u Králík,
Hrubý Jeseník, Žamberecko aj., byla postavena jako
vodárenská věž v letech 1931 – 32 podle návrhu architekta A. Parkmanna.
Chata nabízí devět čtyřlůžkových apartmánů, dva dvoulůžkové pokoje, restauraci s tradiční českou a evropskou kuchyní v moderním pojetí, 2 salonky, rozhlednu a rychlé občerstvení.
Otevřeno je celoročně.
Kramářova chata disponuje i relaxační
wellness zónou a to dvěma whirlpooly každý pro 4 – 5 osob. K dispozici je také sauna pro max. 6 až 8 osob a to jak klasická finská sauna a tak i parní. Součástí relaxační wellness zóny je i ochlazovací část, tedy hlavně v zimních měsících oblíbený venkovní prostor s lehátky.
Během zimní sezóny jsou v okolí Suchého vrchu tři
strojově upravované běžecké tratě: zelená (17,5 km), modrá (8,6 km) a žlutá (8,3 km). Jedná se o hřebenové cesty z Bukové hory na Suchý vrch, na Vysoký kámen nad Mladkovem a v okolí horních stanic vleků. V letních měsících je Suchý vrch s
rozhlednou výborným cílem pro pěší,
cyklo výpravy i výlet autem.
U Kramářovy chaty jsou umístěny
tři nabíjecí boxy pro elektrokola. Nabíjení je zdarma. 1 box pro systém KTM (Bosch) a další dva boxy jsou připraveny se zásuvkami pro nabíječky cyklistů.
Z historie chaty
V sedle mezi oběma vrcholy byla v roce 1928 postavena podle plánu architekta Jaroslava Stejskala Kramářova turistická chata, jejíhož otevžření (5. a 6. 7. 1928) se zúčastnil i Karel Kramář. Po roce 1938 chata vystřídala řadu majitelů a několikrát změnila jméno i podobu. Dne 16. 3. 1939 byla chata zabrána německou armádou a byl v ní zřízen rehabilitační ústav pro zraněné letce. Po válce byla opět otevřena veřejnosti. V roce 1953 byla chata převzata armádou (výměnou za Luční boudu v Krkonoších) a byla využívána jako rekreační středisko pro armádu až do roku 1961, kdy se vrátila do používání široké veřejnosti.