Stavebníkem
kolínské kostnice, která sousedí v těsné blízkosti chóru
kostela sv. Bartoloměje, je děkan Antonín Formandl. Stavba (podle návrhu nám dnes neznámého architekta) byla roku 1733 postavena s využitím zdiva, pocházejícího z raně gotické nárožní bašty.
Má podobu
čtyřboké kaple se čtyřmi
půlválcovými apsidami, s půdorysem inspirovaným románskou architekturou. Střední prostor kaple je uzavřen klenbou se čtyřmi otvory. Těmi je možný průhled na horní záklopový strop, na němž je vymalován
archanděl Gabriel, kterak
svolává zemřelé k poslednímu soudu.
Kosti, vyplňující apsidy, pocházejí
ze zrušených hrobů bývalého svatobartolomějského hřbitova. Pod jejich klenbami nalézají se
symboly pomíjivé pozemské slávy — patriarchální a papežský kříž, biskupská berla, papežská tiára, meč a vladařské žezlo s jablkem. Interiér zdobící
oltář svatého Kříže, má po svých stranách plastiky Ignáce Rohrbacha, zpodobňující Pannu Marii a svatého Jana Evangelistu.
Čtyři obelisky v koutech kaple byly
postaveny z kostí, které sem byly převezeny roku 1850 ze hřbitova u kostela svatého Jana Křtitele na Kutnohorském předměstí, a to díky iniciativě děkana Jana Svobody. Jeho strýc František Pštros nechal v následujícím roce v
Praze sestavit
kostlivce s kosou, který byl umístěn vpravo od vchodu, vedle něhož jsou do omítky vyryta jména vojáků s letopočtem 1757, coby
vzpomínka na sedmiletou válku. Mramorová deska, osazená na vnějším průčelí, vlevo od vstupu, uvádí jména
zemřelých při morové epidemii v roce 1680 — děkana Vavřince Marka Guigniho a členů kolínského konventu kapucínů.
Kostnice prošla rozsáhlou rekonstrukcí,
otevřena je od září 2020. Je to mu tak vůbec poprvé v historii! Řemeslníci kostnici vyčistili,
obnovili kosterní výzdobu, vymalovali a zrestaurovali nástropní obraz.